Dům s pečovatelskou službou pro seniory v Sezimově Ústí - odměna

hodnocení poroty: 
odměna za prokazatelný přínos a pozoruhodný dílčí podnět a řešení 


Baťova seniorská kolonie


Anotace: Přízemní, veřejnosti zčásti otevřený areál s jádrem služeb pro seniory i veřejnost a ubytováním uspořádaným kolem společných “návsí”. Intimní obytné pokoje se soukromou zahradou.


Otázka důstojného a přirozeného prožití stáří je stále více aktuální. Nejen, že lidí v seniorském věku s prodlužující se délkou života přibývá, ale v důsledku změn životního stylu je seniorský věk stále aktivním obdobím života. Věříme, že senioři měli a mají ve společnosti své specifické a v ČR nedoceněné místo, jehož součástí je také důstojné prostředí k životu. Silně vnímáme vlnu nových seniorů, tj. lidí se zájmem o své okolí, o svět kolem sebe s jejich touhou být plnohodnotnou a užitečnou součástí společnosti. Seniorský věk je požehnaná část života. Životní zkušenost se snoubí s poznáním vlastní omezenosti, hlavně ve fyzické, často ale také v psychické rovině. Otázka přirozeného prožití stáří je otázkou, jak neprožít stáří v izolaci, ale v prostředí nabízejícím jak chvilky intimní, tak podněcující často unavené tělo i ducha k aktivnímu prožívání stáří.


Návrh

Vytváříme rozličné prostředí, kde senior najde místa intimní i společenská. Místa relaxace nebo taková, o která se může starat. Místa jeho i ta sdílená. Snažíme se navrhnout dům co nejvíce eliminující traumatizující zkušenost odchodu z domu či bytu do neznámého prostředí.


Zvolili jsme formu jednopodlažní budovy, která spojuje výhody domku a bytu tak, že obyvatelé jsou neustále v kontaktu s okolím. Na objekt proměňujeme značnou část zeleně a utváříme z ní obytné prostředí domků, dvorků, sportovišť, rekreačních koutů, intimních zahrad, zákoutí… V okolí panelových domů se zpravidla pokaždé jedná o nefunkční zeleň, neplnící žádný účel, co neumožňuje prožitek, který zprostředkuje sad, cestička mezi ploty porostlá popínavými rostlinami, květiny v oknech nebo vzrostlé listnaté stromy u vstupního dvorku. I proto navrhujeme i plochy blízké objektu řešit jako zahrádky se sady, nikoliv bezcharakterní trávníky s tújemi.  

Každému seniorovi náleží jeho soukromá zahrádka, která mu poskytuje pocit bezpečí a intimity. Skrz zahrádku je možné projít na dvorky, cestičky mezi ploty, zahrádky, sady a cestičky mezi stromy. Definujeme rozličné venkovní zelené prostory mající svůj odlišný charakter, vytvářející místa rozličných aktivit.   

Vnitroblok mezi okolními panelovými domy a školou dotváříme stavbou odlišného charakteru – prostorem, kterým mohou procházet nejen lidé z „Baťovy kolonie“, ale také lidé žijící v okolních panelových domech. Rádi bychom, aby si těmito cestami lidé zpříjemňovali cestu. Napojení na okolí považujeme za důležité. Nevytváříme zcela uzavřený areál, jsme si vědomi, že objekt ani sídliště nemůže dobře fungovat, aniž by umožňovalo pohyb lidí bydlících v okolí, propojovalo různé směry, kam lidé chodí. Kde se prochází, kde posedávají, se seniory se potkají a pozdraví se s nimi, prohodí pár slov, vymění si úsměv. Příště možná přiloží ruku k dílu, možná si vzájemně vypomohou. Chceme návrhem zprostředkovat sousedskou komunikaci, samozřejmě s razantním oddělením od intimních a tedy klidných míst seniora.


Druhou etapu stavby navrhujeme jako dvoupodlažní. Zvýšení podlaží vnáší neexistující novou kvalitu do objektu. Tato část bude výrazně klidnější, s výhledy na dění v areálu. Tím je předem určena seniorům, kteří netouží po vlastní zahrádce, případně těm méně pohyblivým, často využívajícím kontakt s okolním světem skrze pohled z okna. V případě následného řešení dostavby další etapy existuje i možnost zachovat koncept přízemního bydlení za předpokladu domluvy s městem o využití sousedního pozemku, který je v majetku města.



V samotných bytech preferujeme domácí prostředí, tedy předpokládáme vybavení nábytkem, na který je senior zvyklý v daleko větší míře, než je dnes obvyklé. Pro seniory je změna místa na “stáří” traumatizující. Opouštějí místo, které měli spjaté se svými blízkými, se situacemi, se vzpomínkami. Na rozdíl od dnešního stavu v domovech seniorů, kde je pravidlem, že senior si přináší pouze několik kusů oblečení a fotografie, jsme celý prostor koncipovali tak, aby byl připravený na ovlivnění obyvatelem. Nestavíme hotel, ani nemocnici. Lidé si berou svůj nábytek a co největší část vybavení. Na zahradu, náležející k bytu, si mohou vzít také kočku nebo pejska. Rádi bychom zdůraznili, že navrhovaný domov je určen pro lidi, o které se nemůže postarat rodina, kteří mají nedostatek peněz nebo se nedokáží sami postarat o velký dům apod. V opačném případě je vždy lepší, pokud lidé zůstávají ve svém prostředí, s rodinou, která je jim na blízku, stará se o ně či k nim dochází sociální služba.


Věříme, že námi navrhované Seniorské bydlení se může stát výraznou institucí, impulzem a specifickým středem v prostředí sídliště, kde nebudou doma jen ubytovaní senioři, ale kam se rádi vydají jejich děti a vnoučata na odpolední návštěvu. Místem, kde se místní rádi staví pro koláč k snídani, pro poučení na besedu, děti podívat na sbírku kaktusů nebo papouška ve voliéře. Senioři nepotřebují jen další institucionalizovaný stroj na jejich optimální umístění. Potřebují se stát součástí prostředí, světa, který je obklopuje. Vždyť stáří, přestože často doprovázené omezeními a nemocí, není nemocí samotnou, ba, nemělo by být ani hendikepem. Stáří je vrchol životní cesty, ústí řeky před oceánem věčnosti.


Silně vnímáme obrat seniorského ducha k hodnotám přesahujícím všední svět, ať již náboženským, k prožívání vztahů, pokojného nadhledu nad problémy dneška, silnou vazbu na rodinu, přemítáním o prožitém životě a snaze zanechat nějaký odkaz společnosti, touhu dělit se s ostatními o své zkušenosti, svůj um či talent.

Právě pro takového hodnoty se snažíme vytvořit odpovídající prostředí. Vytváříme komunitní „kolonii“ podobné vesnici za propustnými zdmi baťovského vzezření (režné zdivo). Nabízíme soukromí (byty se zahrádkami), otevřenost (kuchyň pavlačového typu, dvorky, klubovny, zahrady) a komunitu (společný “obývací” pokoj jako společenská místnost). Nenavrhujeme bytový dům, ani zařízení nemocničního typu. Do náročného provozu vtiskujeme přirozené: 60 obytných jednotek nelze vtěsnat na malou plochu o mnoha patrech. Nechceme vytvářet sídliště, senioři se nesmí stát inventářem institucionární architektury, octnout se v pozadí systému, “stroje”. Seniorské bydlení vnímáme spíše jako živé “komunitní” centrum čtvrtě, plné akce: z části vyvolaných provozem zařízení a jeho pracovníky, interakcí s děním v okolí a do značné míry také aktivizační složkou jeho obyvatel – seniorů.


Baťova kolonie:

Část města, ve které je umístěn návrh, byla založena a definována firmou Baťa. Ta zde postavila továrnu na výrobu strojů na boty. Poblíž továren byly postaveny rodinné domky. Celá čtvrť a její vznik je spjat s firmou Baťa, s funkčností a částečně také s cihlou jako symbolem Baťovské architektury. Snažili jsme se tento fenomén a potenciál místa zachytit a reflektovat v návrhu, a identifikovat v názvu. V logice fungování můžeme hovořit o tzv. „byto-domech“: ve vnitřních částech objektu vytváříme systém těžící z výhod bytového domu, ozvláštněného společnými prostorami, směrem ven pracujeme s logikou rodinného domku s intimní zahrádkou a brankou vedoucí do zelené uličky vedoucí rovnou ven do města. Lidé mají možnost volby, kudy jít.


Konstrukční a materiálové řešení

Objekt je zamýšlen ve dvou konstrukčních systémech. Budova půdorysu L – servisní části, bude zděná stavba s plochou střechou, železobetonovými stropy. Komunitní obytné části pak zamýšlíme jako typové dřevostavby na železobetonové desce s připravenými inženýrskými rozvody. Ubikace budou postaveny z dřevěných panelů, vyráběných hromadně ve výrobní hale. Předpokládáme tím zrychlení a zlevnění výstavby. Dům bude opětovně využívat dešťovou vodu, na střechách umisťujeme kolektory pro ohřev teplé vody. K výměně vzduchu bude instalována rekuperace.