Expozice Arktidy - lední medvědi

Arktická polární stanice (pavilon globálních environmentálních změn)

Zoologická zahrada v našem chápání není pouhým místem atrakce a parkem odpočinku. Cíl poznání světa živočichů a biologických společenstev a zájem o záchranu druhů nás vede k přesahům instituce, která dýchá pro záchranu jedinečností planety. Ve světě, kde environmentální zdraví naší planety podléhá více politickým názorům, než vnímáním skutečných hrozeb, může být ZOO chybějící institucí, která svým posláním i schopností propojit lidi všech věkových kategorií, významně napomáhá k pochopení přírodních systémů, respektu a úctě k celé naší Zemi.

Návrh ctí jasné priority: věnuje co nejvíce místa zvířatům a zajišťuje jim co nejpřirozenější prostředí. Nad přírodní systém Arktidy, do něho a pod něj protkáváme tubus - arktickou polární stanici. Cílem je nejen sledovat zvířata v rozličných situacích a úhlech či nabídnout platformu pro aktivity lidí, ale také rozšířit vědomí návštěvníka a artikulovat problematiku nejohroženější části Země. Pojetí pavilonu má za úkol ještě umocnit nazírání kontextu míry ohrožení země činností člověka. Pavilon dává zahradě pozici vyslance ochrany přírody Země jako celku.

Zoologické zahrady tak mají jedinečnou příležitost ustanovit samy sebe za modely celosvětové „integrované ochranářské práce“. Pokud se jimi nestanou, zůstanou daleko za ochranářským hnutím a jejich další existence bude poté na pováženou [WAZA, 2005].

Dnešní zoologické zahrady i přes současný rychlý vědecko-technický vývoj společnosti zůstávají svojí základní myšlenkou a funkcí stále v minulém století. Domníváme se, že nové úkoly Zoologických zahrad jsou v prohlubováni znalostí o důležitosti ochrany přírody a poukazování na problémy, které každý z nás způsobuje ve vztahu k přírodě. Právě úbytky zvířat, tak markantně zřetelné v arktické oblasti, jsou předzvěstí zániku mnohých živočišných i rostlinných společenstev a ekosystémů. Zoologické zahrady mohou sehrávat velmi podstatnou roli v informování o těchto negativních trendech, jež vznikají spotřebou související s naším životním stylem. Právě globální environmentální změny, nejzřetelnější v arktické oblasti, musí donutit člověka k zamyšlení. Nejpříznivějším prostředím pro takové zamyšlení poskytují právě parky zoologických zahrad, které mohou díky své “záchranářské” politice objektivně poukazovat na problémy, páchané současnými i minulými generacemi na přírodě jako celku a tím i na konkrétních zvířatech. Dnešní Zoologické zahrady by měly poukazovat na negativní důsledky našeho chování na zvířata, která v ZOO tak obdivujeme. Podobně tento fakt reflektují zoologické zahrady například v Mnichově či Lipsku.

Nemyslíme tím pouze tematické výstavy, ale naopak komplexní řešení multimediálního prostoru, který společně s živočišnými druhy ve výbězích působí na návštěvníky a který se zároveň stává novou atrakcí, a tedy dokáže lákat nové návštěvníky. Proto vytváříme příběh formou pavilonu, který se věnuje globálním ekologickým problémům v kontextu živočichů, které jsou jimi ohroženy. Navrhujeme cestu, která na problémy poukazuje, ale také nabízí jejich řešení.

Ukazovat zvířata nestačí. Je třeba poukazovat na jejich výrazný úbytek a jasně deklarovat jeho důvod a viníka. Ukázat důsledky, které já - návštěvník - svým chováním způsobuji. Zdá se, že právě tato aktivita může obhájit nákladné uchovávání zvířat mimo jejich přirozené oblasti života. Tato zvířata se stávají delegáty ohrožených živočichů.

Svým návrhem se snažíme přínosem vyvážit finance, které se do provozu zoologických zahrad vkládají o novou hodnotu uvědomělých občanů v globálně-ekologických problémech. Kdo ví, neničí a nezabíjí. Zoologická zahrada dle naší vize plní funkci chybějící instituce, která by upozornila na environmentální problémy naší civilizace.

Lidský svět vstoupil do stádia, v kterém začal vnímat, že je důležité, abychom budoucím generacím nezanechali spálenou zemi. Tyto trendy poukazují na změnu, která se se v tomto období odehrává, a z našeho pohledu se stávají podstatným argumentem pro námi předkládané řešení, které ukazuje idylickou krajinu se spokojenými medvědy, ale také poukazuje na fakt, že právě prostřední přestává tak, jak ho známe, existovat. Náš pohled předpokládá, že právě zoologické zahrady musejí přicházet s dlouhodobým a komplexním tlakem na řešení záchrany druhů a přírody jako celku a to formou vzdělávání svých návštěvníků a poukazováním na změny.

Širší vztahy: Nová polární stanice má dva vstupy. Jeden je od nového vstupu do Zoo a druhý je od nového pavilonu goril a od pavilonu slonů. Pavilon urbanisticky nově propojujeme s rozhlednou novými schůdky s vyhlídkou na panoráma Prahy. Zde se bude jednat pouze o jednoduché přírodní chody s lehkým zábradlím, které nebudou určeny pro pohyb imobilních a kočárků, nicméně se domníváme, že se jedná o důležitou propojku. Z mapy je zřetelné nedostatečné propojení a tím i nedostatečné proudy pocházejících lidí. Obzvláště pokud bude vytvořen nový vstup do zoo a také nová tramvajová trať, bude cesta využívána.

V horní části kolem jelenů a kolem nové skály u medvědů vedeme cestu pro pěší a menší mechanizaci. Cestu v blízkosti voliéry propojujeme jako je tomu dnes se spodní cestou, která však není určena pro návštěvníky. Zachováváme dnešní současnou komunikaci, která vede kolem nového pavilonu, kde je zásobování, filtrace a další technologie. Komunikace je určena také pro průjezd hasičské techniky směrem k objektu Gočárových domů. Zadní část budovy není přístupná pro návštěvníky, je chráněna branou.

Pavilon pojímáme jako polární arktickou vědeckou stanici. Její podobu ještě více manipulujeme do podoby inspirované vesmírnými loděmi, ze kterých sledujeme svět jako nezaujatí pozorovatelé, díky zcela odlišnému, člověku trochu cizímu prostředí: prostředí sterilnímu, vědeckému. Chceme evokovat a následně pracovat s pocity návštěvníků vedoucími k uvědomění napětí mezi ryzí krajinou s medvědy a “ vědecko-fantastickým” dojmem prostoru stanice. Odříznutí od světa, ve stanici tubusovitého tvaru, se díváme na druh, jehož dny se naplňují s tím, jak ubývá ledový příkrov v Arktidě. Pavilon nás utužuje v poznání a zároveň stupňuje napětí a odhodlání s problematikou něco dělat. Svým vzezřením a také fakty, které předkládá, nás pavilon nejen učí, ale také atakuje, vybízí, dává nám otázky a nutí nás ke konfrontaci. Pavilon nám otvírá vznešený příběh.

Pavilon jsme se snažili navrhnout tak, aby především medvědi byly skutečnými vládci celého pozemku, po kterém se mohou volně pohybovat a my návštěvníci jen (mimoděk) procházíme, ale nepřekážíme. Chceme co nejvíc místa pro zvířata, která ve volné přírodě ujdou či uplavou desítky kilometrů.

Vzhledem k mnoha vědeckým pracím, které se věnují působení zoologické zahrady či pavilonu na myšlení člověka, je také zcela zřejmé, že návštěvníci velmi kvitují, pokud je vidět do zázemí (např. v Chicagu, kde byli lidé při vstupu do pavilonu lidoopů dotazováni na to, jakým vzdělávacím aktivitám by se tam nejraději věnovali - návštěvníci si nejvíce přáli aktivity, které zahrnovaly interakci s ošetřovatelem): vidí například přípravu jídla, mohou se setkat s ošetřovateli. Pokud krmení probíhá v jejich blízkosti a je doprovázeno menší přednáškou nebo vidí projekce z prostředí ubikací či do nich mohou nahlédnout “klíčovou dírkou”.

Právě proto jsme co nejvíce uspořádali tyto prostory do blízkosti návštěvnické trasy. Stejně jako je tomu např. v pavilonu šelem v ZOO Berlín návštěvník vidí přípravnu jídla za prosklenou stěnou, vidí do útrob chladicího boxu. Také mohou vidět do chodby oddělující prostory ubikací skrze “kukátko” nebo dvojité zrcadlové sklo. Návštěvník vidí a chápe, že o zvíře je postaráno, zároveň chápe, jak pavilon funguje. Nic by nemělo být ukryto. Vše ovšem musí být řešeno tak, aby to negativně nepůsobilo na zvířata, jejich pohodlí a klid. To je pro nás primární. Kde nelze použít zrcadlové sklo či kukátko používáme kameru a projekci.

Navrhujeme mnohofunkční provoz během dne či několika dnů, případně v roce. Díky projekcím a “divadelnímu řešení objektu” můžeme proměňovat pocitové vyznění a zaměření prostoru v čase. Například od naléhavého upozorňování na vymírající živočichy a ničení přírody až po projekce spokojených medvědů z ubikací a výběhů. Budova má tedy několik módů fungování - několik “představení”. Podobně i modul umístěný na letišti či v místě s velkým množstvím zahraničních turistů v jádru města má mnoho možností jak působit: a to jak vizuálně, tak i zvukově.

Krmící okénka: Do Tubusu jsme vložili uzamykací krmící okénka. Před návštěvníky, kteří se dívají skrze prosklení do výběhu vystoupá ošetřovatel na schod, dostane se nad návštěvníky, odemkne okénko a krmí medvěda. Při krmení či před tím informuje, co dělá, o jakého medvěda se jedná, odpovídá také na dotazy návštěvníků apod. Tedy cca 15 minut poskytuje zasvěcené informace, které návštěvníci nemohou jinde zjistit a od koho jiného než právě od chovatele by se je měli dozvědět. Výzkumy spokojenosti návštěvníků nasvědčují, že pro návštěvníky je důležitá přítomnost ošetřovatele či vědeckého pracovníka a je vhodné pokud fyzicky krmí medvědy nežli automaticky. Chovatel pokaždé hodí rybu jiným směrem. Medvěd interaguje a v dlouhodobém horizontu poté i u prosklených částí vyčkává. Krmící okénka jsme umístili do všech vhodných míst s vodními plochami.

Skaliska: Ohraničení výběhů jsme řešili jak tubusem, který ohraničuje prostor ve spodní části, tak také skalisky, které přes svůj betonový původ mají přírodní charakter: přírodní strukturu, aby se na nich co nejvíce držela voda, která zajistí růst mechu a v některých částech jsou dutiny, ve kterých rostou rostliny, či menší stromky. Skaliska jsou o sebe zapřena, odlévána do trojúhelníkových částí, které se navzájem o sebe zapírají, a díky tomu je skála členitá, i je umožněna její subtilnost (25 cm, není odnikud viditelná). Díky tomuto systému vzájemné podpory není třeba budovat umělé skály, které by svými rozměry významně zmenšily prostor výběhů.

Proplouvající kosatky: V tubusu pod zemí instalujeme také průzor do “podvodního akvária s kosatkami”. Jedná se o 3D video sekvenci z filmu o kosatkách natáčenou z jednoho místa. Skrze průzor typu periskop vidíme film. Obraz i představení působí velmi realisticky.

Průhledový okulár: Z tubusu vedeme skrze skálu průhledový zrcadlový okulár, který nám umožní průhled do samičího výběhu z prostoru těsně nad zemí.

Promítací prostor: V části chodby vytváříme promítací prostor, kde probíhá projekce na všechny stěny i na pískované skleněné dveře. Projekce probíhá jak na zdi, tak i na strop a podlahu.

Výběhy medvědů: Výběhy medvědů vytváříme jako dva základní: samčí a samičí, jeden středový. Logika výběhů je taková, že úzký výběh ve středu lze pomocí šubrů buďto spojit dohromady s oběma výběhy medvěda a medvědice, nebo například lze, pokud je medvědice v porodní noře, středový chladný výběh přiřadit k medvědovi a poté, pokud je medvídě malé a medvěd by mu mohl ublížit, je naopak umožněno středový ochlazovací výběh přiřadit k medvědici a medvíděti. Samozřejmě lze vzhledem k ozvláštnění dnů medvědů například co týden nebo i den středový výběh střídavě přiřazovat mezi medvídě s medvědící nebo medvěda.

Středový společný výběh- chladná rokle: Středový výběh je především určen pro letní chlazení medvědů. Výběh je úzký, skály jsou minimálně 4.5 m vysoké, podobně i tubus ve spodní části je zde navýšen na 4,5m. Tubus je prosklený s krmícím okénkem. Krmící okénko je ve výšce, kam medvěd nedosáhne (případně po diskusi s chovateli se v této části může jednat o poklop ve střeše).

Návštěvník se tubusem dostává do blízkosti sladkovodního jezírka, do kterého vtéká potůček z horní části rokliny. Pohled z tubusu umožňuje výhled směrem k rozhledně. Návštěvník díky tomu neztrácí orientaci a ví, kde se nachází. V horní části je prosklené okno, skrze které je z horního chodníku vedoucího kolem výběhu jelenů umožněn pohled do rokle. V ose rokle se nachází také objekt Sklenářka, který výhled a jeho hloubku umocňuje. V horní části, v blízkosti vývěru potoka, vedou skrze kaňon prostupy pro medvědy - šubry ze samičího do samčího výběhu. Skály na několika místech vytvářejí převisy, pod kterými se může medvěd schovat.

Ve spodní části, poblíž nadzemního tubusu, jsou další dva propojovací šubry. V záhybu tubusu je skalnatá prostora, kde se může medvěd schovat. Zde je umístěno zrcadlové okno, kterým se mohou návštěvníci do prostoru podívat. Pod hladinou je ukryté okno tubusu s výhledem pod vodu jezírka.

V prostoru kaňonu uvažujeme ledovač a případně také zasněžovací mechanismus, který společně s ledovačem vystupuje z tubusu a zajišťuje pohodu zvířat. V některých bodech stéká voda po skalách a spoluvytváří příjemné klima. Uvažujeme i o umístění mlhovače.

Samičí výběh je pro pohled návštěvníků orientován na délku, hlavní návštěvnický pohled je skrze 13m průhled při ústí do části s ptáky. Odtud je výhled orámován skalisky a díky mírnému prokácení stromů kolem rozhledny je výběh s rozhlednou opticky propojen. Výběh umožňuje daleké průhledy z horní zúžené části směrem na Sklenářku. Horní část výběhu medvědici poskytuje větší vzdálenost od lidí pro případ, že by chtěla více intimity. Ovšem i v horní části je několik skrytých průzorů z cesty kolem jelenů. Konkrétně se jedná o skrytá kukátka ve skalách. Medvědice však nic netuší. V horní části je také za skalnatým vychlípením externí porodní nora, medvědice má v tomto místě největší klid a pocit bezpečí vzhledem ke vzdálenosti návštěvníků. Poblíž nory je horní sladkovodní jezero, skrze které vede skleněný tubus o délce 13 metrů. Tubus je na jedné straně cca 1,5 m pod hladinou, tak aby medvěd na tubusu mohl sedět či stát jak je to vidět v některých ZOO ve Spojených státech. Propojka od jezera do rokle je skrze skalnaté schody menším úžlabím se zrcadlovým okénkem, díky kterému je vidět z tubusu do tohoto prostoru. Poblíž jezera je také menší jezírko se skálou pro lepší rozhled medvěda. Z jezírka vede potůček do velkého jezera. V jezírku bude vždy čerstvá voda k pití. Na skálu a k jezírku opět vedou tajné průzory z vrchní cesty kolem jelenů.

Ve spodní části výběhu poblíž tubusu je slané jezero se skálou. Návštěvníci procházejí po roštu zcela otevřeným tubusem s dvojitou pletivovou stěnou. Medvědice se může dostat i pod návštěvníky. V blízkosti slaného jezera je skála, která odděluje zázemí medvědice od pohledové části návštěvníků. V této části terén klesá do 1NP objektu a je zde také případný vjezd pro mechanizaci při úpravě prostoru.

Samčí výběh: Samčí výběh je největším výběhem z řešených výběhů. Ve spodní části jej lemuje dlouhé slané jezero, které je v kontaktu s průchozím tubusem. Tubus nad slaným jezerem má několik krmících okének. Tubus slouží zároveň jako zábrana pro medvěda. Pod slanou vodní plochou je druhý podvodní prosklený tubus. Ve výběhu je několik skal. U vstupu do tubusu od nového vstupu je také umístěno menší sladkovodní jezírko se skálou. Dvorek medvěda je v části skalnatého vychlípení. Zde je také vstup do nejmenšího výběhu, který je chovatelskou výhodou.

Přídavný výběh: tento nejmenší výběh má také dvě jezírka. Sladké menší a slané větší. Výběh se dá propojit s částí dvorku medvěda a jako celek uzavřít. Tento výběh se nemusí realizovat, je však chovatelskou výhodou.

Výběh tuleňů je umístěn mezi ubikaci tuleňů a návštěvnické trasy vedoucí v tubusu. Tuleni mají k dispozici vodní plochu a souš. Ve středu vodní plochy je ostrov, který je propojen se souší, ale zároveň lze pod vodou obplavat. Vodní plocha je z jedné části lemována horním otevřeným tubusem s balkonem, s horním výhledem návštěvníků, z druhé strany spodním otevřeným tubusem s posezovým schodem s výhledem pod a nad hladinu. V této části je horní a spodní tubus propojen nouzovým požárním schodištěm, které vede až na úroveň terénu. Schodiště je rychlou propojkou z horního do dolního tubusu.

Budova zázemí a ubikací: jedná se o dvoupodlažní objekt, který ve své horní části navazuje na výběh tuleňů. Pomocí šubrů na souši tuleni procházejí do svých ubikací. Mezi schodištěm a ubikacemi vede chodbička pro ošetřovatele do výběhu tuleňů při komentovaném krmení. Podobně jako u medvědů je chovatel ve vizuálním kontaktu s návštěvníky. Někdy krmení probíhá i od skleněné stěny se schodem či z balkonu tubusu. To povede k větší interakci mezi chovatelem a návštěvníkem, díky čemuž budou, podobně jako je tomu v Zoo Mnichov, zvířata reagovat na pohyb návštěvníků v místech, kde probíhalo krmení.

Ubikace tuleňů, karanténa a chodba do výběhu pro ošetřovatele, je vedena do chodby, která je dveřmi uzavřena od schodiště a výtahu vedoucího do spodní části zázemí medvědů, skladů a technologií. Chodba ubikací vede podél návštěvnické chodby. V případě odsouhlaseni chovateli by bylo možné tuto chodbu prosklít, v opačném případě budou ve stěně pouze průhledové okuláry tak, aby zvířata nevěděla o pohybu návštěvníků, ale aby se návštěvník mohl do zázemí podívat.

Schodiště a výtah s chodbou jsou odděleny skleněnou stěnou a dveřmi od návštěvnické chodby. Schodiště je v nouzi využíváno k úniku mimo objekt. Na druhé straně od ubikací je zázemí ošetřovatelů s šatnou, WC a sprchou. V zázemí je umístěn pult pro přípravu krmiva, který je celoprosklenou stěnou otevřen do návštěvnické chodby. Podobně jako v Zoo Berlín. Ve stěně je také umístěn chladicí box, který je také do prostoru chodby prosklen. Prostor zázemí je rozdělen příčkou. Stoly s dokumenty apod. jsou umístěny u okna s výhledem do výběhu tuleňů. Zázemí je propojeno s hlavním návštěvnickým prostorem, kde je umístěn pult prodejny produktů, nápojů a občerstvení, které nezatěžuje životní prostředí. Zaměstnanec za pultem funguje také jako informační centrum a jedná se o člověka, který má blízko k ochraně přírody, ekologickým produktům tzv fair-Trade, prodává suvenýry, které s Arktidou souvisí a jsou vyrobeny eticky a udržitelně. Nejedná o suvenýry stejné jako v celé ZOO, ale v souvislosti s pavilonem a jeho myšlenkou. Zaměstnanec také hlídá a obsluhuje multimediální technologie v prostoru a pořádá rozličné přednášky především pro školy. Tento člověk má stejné zázemí s ošetřovateli. Hlavní návštěvnický prostor je místem kde se návštěvník může posadit a občerstvit se a zároveň pozorovat výběh tuleňů. Místem, kde se z informačních panelů a projekcí dozví mnoho informací o globálních ekologických problémech a kde mohou probíhat menší přednášky, výstavy aj. Jedná se o univerzální prostor, místo zastavení se návštěvníků - proto je také jako jediný v návštěvnické části v zimním období temperován. Předpokladem je, že v dopoledních méně navštěvovaných hodinách bude fungovat jako místo pro přednášku ekologické výchovy základních a středních škol.

Spodní patro zázemí je rozděleno jako v horním patře schodištěm na oddělené části. Jednak na část medvědích ubikací a jednak na technologie. V části medvědích ubikací v blízkosti schodiště je umístěn sklad, za skladem je umístěn box medvědice s porodním boxem, který je propojen šubry přímo ven do výběhu a také se zakrytým dvorkem. Ten je opět propojen šubry do výběhu a s nezakrytým dvorkem. Nezakrytý dvorek je propojen šubrem do výběhu. Dvorky i box jsou propojeny s chodbou pro ošetřovatele. Vstup zaměstnancům a případný vjezd mechanizace do výběhu je umožněno vjezdem u nezakrytého dvorku. Na druhé straně objektu od schodiště je umístěn odpad a technologie bazénových provozů apod. Ty jsou umístěny i v části pod tubusem.

Naší snahou je samozřejmě objekt řešit co nejvíce s ohledem na ekologii. Především instalujeme na střechu tubusu a objektu solární články vyrábějící elektřinu, kterou využíváme v provozech. Podobně vzhledem k umístění objektu zachycujeme dešťovou vodu, kterou čistíme a dále využíváme. Vzhledem k novým technologiím čistění vody chceme, aby pavilon již byl vybaven zcela moderními a účinnějšími systémy čištění vody, jako je například čištění BMTO vyrobené z nanovláken. V objektu jsou také využívána tepelná čerpadla. Vytápěny /temperovány jsou pouze prostory zvířat dle požadavků soutěže a zázemí ošetřovatelů s hlavním prostorem. Prostory tubusů nejsou vyhřívány. Podobně pracujeme také s klimatizací podzemních prostor, která funguje komínovým efektem skrze únikové schodiště či umělé skály.