Police nad Metují – zahrada mezi cestami

Místo je chápáno v širších souvislostech okolní struktury a historie. Sevření mezi soukromými zahradami a blízkost kláštera, jehož součástí bývala hospodářská zahrada, vedou k pojetí území jako veřejně přístupné zahrady spíše než klasického městského parku. Tento princip určuje celkový charakter návrhu i způsob práce s prostorem.

Prostorová struktura vychází z os a pěších vazeb předprostorem městského hřbitova. Dvě hlavní osy vstupují do řešeného území a postupně se v něm rozvolňují a ztrácejí, čímž vytvářejí přirozený přechod od formálnějšího veřejného prostoru k uvolněnější zahradní části. Terén je modelován tak, aby zmírnil výškové rozdíly a umožnil plynulý pohyb napříč územím.

Hrana při ulici Na Babí je zklidněna a svým výrazem se přibližuje předprostoru hřbitova, zatímco zadní část pozemku je pojata jako ovocný sad s herními a pobytovými prvky. Systém cest kombinuje kamenné povrchy, mlat a nášlapné chodníky, které umožňují jak přímý průchod, tak pomalejší pobyt v zahradě. Nízké kamenné zídky vymezují pobytové plochy a zároveň slouží k sezení.

Starý náhon je obnoven a zpřístupněn jako svébytný, intimní prvek místa. Úpravy terénu a schodiště umožňují bezpečný přístup k vodě, která zde získává význam tichého, kontemplativního prvku. Osvětlení prostoru je navrženo nenápadně, s důrazem na zklidněnou atmosféru a večerní čitelnost cest.

Návrh nabízí prostor pro různé způsoby užívání – hru dětí, každodenní zkratku i klidné setrvání – a vytváří jemně strukturované prostředí, které podporuje přirozený pobyt bez potřeby výrazných atrakcí.