Smuteční síň Roudnice nad Labem

Jako pohřeb se označuje rituál posledního rozloučení se zemřelým člověkem, symbolické vymezení jeho odchodu ze společnosti. Tělu zemřelého přísluší úcta. Tyto představy se vyjadřují také v pohřebním obřadu. Z psycho­logického hlediska je pohřeb velice důležitou součástí loučení se zemřelou osobou. Samotné vyrovnávání se se smrtí milované osoby se dělí do čtyř fází, kdy na začátku je uvědomění si, že osoba už není mezi námi, uvědomění si toho co se stalo. A na konci je fáze, kdy na osobu začneme zapomínat. Z psy­chologického hlediska je nutné, aby si člověk prošel všemi fázemi. Pokud by nechtěl nějakou fázi přijmout, může to mít na jedo psychiku velké následky. Např.: případy, kdy lidé nejsou schop­ni přijmout smrt osoby a pak sami upadají do depresí a dalších psychických nemocí. Koncept cesty je založen na cestě člověka životem. Cesta vede mezi stěnami. Ty jsou dostatečně vysoké a poskytují procházejícím pouze pohled nahoru na nebe, do korun stromů ( hlavní cestu lemuje alej stromů vysazených za zdí), na zvonici a na konec cesty- vzdálený cíl. Člověku se však při pohybu hlavní cestou otevírají také další cesty, výklenky, otvory.....

 



Průběh obřadu rozloučení

Po příjezdu nebo příchodu nejbližších pozůstalých jim vychází vstříc obřadník, který jim kondoluje a jde s nimi směrem k obřadní síni. Obřadník je celým obřadem doprovází. Po cestě procházejí kolem výklenku na promítání. Zde je možné promítat fotografie zesnulého viz. podmínky soutěže. Poté společně postupují dále. Na dalším křížení cesta poskytuje výhledy do vzdálené krajiny skrze bránu, na rozptylovou louku a na hřbitov. Obřadník spolu s nejbližšími příbuznými vstupuje skrze dveře do zahrady s objektem uprostřed. Tato stavba v zahradě slouží pro setkání obřadníka s nejbližšími pozůstalými ohledně průběhu obřadu. Během krátké chvíle zde proběhne rozhovor o nezbytných náležitostech, pokud nebyly řešeny v předchozích dnech. Zde sedí naproti sobě, na lavicích v uzavřeném nebo v létě otevřeném prostoru malé síně. Záměrně se tedy nejedná o kancelář ale o prostor s lavicemi naproti sobě. Spolu s obřadníkem se poté vracejí na hlavní cestu a pokračují dále k síni, zde se vysoké stěny roz­padají na sloupovou síň. Nejbližší pozůstalí procházejí skrze sloupovou síň a řadu otevřených dveří. Kolem řady lavic středovou uličkou přistupují k rakvi. Zde se loučí s mrtvým. Pokud budou vyžadovat soukromé loučení, obřadník za nimi zavírá dveře v sloupové síni. Smuteční síň slouží tedy i jako místnost pro vystavení rakve a to z důvodu transparentnosti pu­tování těla vzhledem k pozůstalým. Katafalk je možné snížit. Po rozloučení nejbližších obřadník otevírá dveře. Dovnitř pouští smuteční hosty, kteří čekají v krytém prostoru sloupové síně. Usedají do lavic. Sedí čelem k rakvi, položené na zvýšeném katafalku. Jejich pohled je směrován k rakvi, za ní je ponechán průhled do krajiny v šířce cesty. Světlo z venku svítí otvorem dovnitř síně. Pruh ostrého světla osvětluje rakev a prostor kolem ní. Pozůstalí sedí v síni, která má temnější atmosféru. Dřevěná vrata, jsou skoro zavřená. K řečnickému pultu přichází obřadník. Strop nad hlavami pozůstalých je mírně zaklenutý a pokrytý lesklým plátkovým zlatem. Působí jako velká plocha, která odráží to co se děje pod ní, ale vzhledem k tomu, že je zaklenutá, vše mírně zkresluje. Na konci obřadu obřadník s dalším zaměstnancem otevírají velká dřevěná vrata. Tím se prostor síně osvětlí jasným světlem a dojde k výrazné proměně atmosféry. (v létě je možný opačný postup, tedy příchod do otevřené síně a po odjezdu pohřebního vozu naopak uzavření výhledu do krajiny. Záleží na pozůstalých.) Rakev stojí v síni a za ní se rozprostírá krásná krajina Českého středohoří. U síně stojí zaparkované pohřební auto. Při otevření vrat je vidět. Nech­ceme nakládání rakve skrývat před pozůstalými. Rakev je z katafalku odnášena nebo odvážena (vysune se vozík z katafalku) k autu, které stojí na pískové cestě. Pozůstalí mají možnost vidět a pozorovat nakládání rakve a odjezd auta. Tento moment je podle nás velice důležitý. Chceme, aby pozůstali věděli kam a jak je rakev odnášena a odvážena. Důležité je to, aby se žádná část obřadu neskrývala. Pozůstalí se lépe a snáze sžijí s realitou, že „…“ je opravdu mrtev. Z katafalku je také možné rakev přímou cestou odnést na hřbitov. Po odjezdu automobilu obřadník kondoluje a odchází na křižovatku cest, kde ručně zvoní na zvon. Což je historicky převzato z obřadu v dřívější době. Obřad tímto nadobro končí a pozůstalí odcházejí cestou směrem k automobilu nebo cestou přes hřbitov. průběh obřadu předání urny V areálu smuteční sině je objekt pro předání urny (stejný jako při řešení náležitostí před obřadem loučení). Myslíme si, že obřad předávání urny pozůstalým je stejně důležitý jako samotné loučení. Proto jsme do zahrady na­vrhli samostatný objekt. Intimní prostor, kde by měl obřadník předat nejbližším pozůstalým urnu s popelem. Dvě lavice naproti sobě vedoucí k podstavci s urnou a za ní úzký a vysoký průhled do krajiny. Tato místnost se může využívat i pro menší obřady rozloučení, více komorní pro max. 10 pozůstalých. Tento objekt by měl mít charakter malého objektu usazeného v zahradě. Pozůstalí by pak byli nejen v místnosti, ale i v zahradě.



místo: Roudnice nad Labem
zadání: návrh stavby nové rozlučkové síně 
stupeň PD: studie, architektonická soutěž
rok vypracování:
 2010
autoři: Ivo Pavlík, Lucie Chytilová, Ilona Žitnáková, Dana Nováková




pohled na křížení cest smuteční síně
pohled na zvonici a vstupu do smuteční síně


pohled na řešené území
pohled na vstup do smuteční síně