Medlov – expozice obecního muzea

Expozice je pojata jako časová linka z historie obce Medlova ve fotografiích, přičemž je užito různých způsobů prezentace. Fotografie je třeba lineárně rozmístit – např. i na časovou osu sousledně. Zajímavé by bylo např. doplnit osobními fotoalby místních rodin (staré rodinné fotografie – rodokmen ve fotografiích – zapojit místní obyvatele, čímž by expozice získala i na atraktivitě) – vytvořit kopii alba a vystavit ji pro listování (po vzoru atelieru fotografů bratrů Seidlů v Č.Krumlově) – fotografie jako hlavní médium expozice by se mělo prolínat všemi místnosti – mělo by být součástí všech částí expozice (kontinuální linka, horizontální sokl). Aby nebylo muzeum mrtvou institucí, bylo by dobré zapojit např. místní mladé lidi, aby fotili dnešní Medlov, lidi, krajinu, domy a tyto fotografie by se formou dočasných výstav měly objevit v muzeu – fotografie by měly v tomto případě být instalovány nikoliv po jedné ve velkých zvětšeninách, ale hromadně v originálních velikostech, vytvářejí mapu míst a událostí obce vizuální formou – za zvětšeninu fotografie se dá považovat již digitální projekce pomocí projektoru (velkoformátový obrázek apod.) – dá se využít projekce filmu o Medlovu a prolínat jí právě s digitalizovanými fotografiemi. Díky současným fotografiím se tak expozice stane atraktivní kronikou města.

Exponáty z Vlastivědného muzea předpokládáme citlivé umístění nikoliv jako solitéry, ale jako shluky, tematické a historické celky popisující určitou historickou nebo společenskou událost aj. – všechny předměty (ať už to budou sochy, kamenné stavební detaily, předměty) by měly být umisťovány na jednotný sokl – stůl – měly by mít vymezené společné místo a opatřeny decentní popiskou.

Ostatní exponáty ve sbírce (tematicky shromažďované – zemědělství, dobývání žel. rudy, předměty denní potřeby, tradiční řemesla apod.) by měly být instalovány tak, aby vytvářely tematické celky – dle inspirace – přehledné pokryté stěny s vystavenými exponáty (pokud je to možné) – v případě, že se bude jednat o cennější předměty, může se uvažovat o skleněných vitrínách či boxech – nebo o větších kusech, těm by se měl vždy vytvořit sokl, aby bylo jasné co je exponát/artefakt

Prostory se nacházejí v druhém nadzemním podlaží. Budova, která je z přelomu 19.a 20. století, má zachovalé kvalitní schodiště se zábradlím, bohužel již byla vyměněna okna za bílá plastová. Prostor druhého podlaží je vhodný pro úpravy na muzeální expozici. Patro je již vybaveno kuchyňkou. Stavebními úpravami bylo odstraněno WC, které navracíme na jeho původní pozici. Do muzea se vstupuje přes schodiště a velké skleněné původní dveře (s výplněmi s leptaným sklem), které jsou na výšku stropu. Jde o přirozenou dominantu schodiště, není třeba vytvářet velké změny, stačí očistit, zatmelit a nalakovat, zároveň je třeba vyměnit jedno sklo v dveřním křídle (leptané-pískované orig.).

K rekonstrukci přistupujeme s jednoduchou vizí, která nepočítá s velkými stavebními úpravami. Počítáme s odstraněním zadní příčky v hlavní expozici a propojením celého prostoru v jeden velký sál s vitrínami. Dále navrhujeme do přední části vybudovat sérii šesti příček, které dodají výstavnímu prostoru hloubku a rozdělí muzeum na logické celky. Dále se bude muset v celé ploše položit podlaha: navrhujeme buď dřevěnou průmyslovou (dubovou) mozaiku, která je odolná, nebo levnější litou betonovou podlahu (před konečným rozhodnutím bude ověřena skladba a stav stávající podlahy sondou). Vzduchotechniku studie neřeší, lze však lokálně umístit klimatizační jednotku do místností s velkou tepelnou expozicí. Počítáme tedy spíše s přirozeným větráním. Osvětlení navrhujeme přisazené a zavěšené na instalačních lištách z důvodu lepší modifikace expozice v průběhu času.

Pro další práci navrhujeme tři varianty expozice, lišící se hlavně kapacitou výstavních prostor.

Jako hlavní změnu navrhujeme do prostoru schodiště umístit grafický poutač do okna formou stínící rolety s potiskem nebo napevno umístěným podsvětleným poutačem, který by návštěvník spatřil hned po vstupu. Na něm by mohla být zvětšena historické fotografie obce nebo místních rodáků. Doporučujeme, aby se zeď u schodiště vymalovala tmavě-šedou, (antracit) matnou omyvatelnou barvou (do výšky madla) a na ní se nalepila graficky zpracovaná, zjednodušená časová osa, která by návštěvníka provedla jednotlivými zlomovými roky (pomocí jednoduchého textu nebo obrázků) a navnadila ho na to, co bude v patře za dveřmi. Každý schod by pak znamenal jednu etapu na časové ose schodiště. Schodišťový prostor pak navádí návštěvníka skrze pradávnou historii obce do samotné expozice.

Vstupuje skrze skleněné dveře do foyer, což je menší místnost s oknem – zde by se návštěvník seznaámí s tím, co jej čeká. Dveře navrhujeme vyspravit a namořit bezbarvým lakem (ve verzi dřevěné podlahy). Ve foyer by mohly být vystaveny upomínkové předměty (k zakoupení, darování). Na podlaze bude vyznačeno, jakým směrem by se měl návštěvník vydat: nalevo bude historie obce s historií vývoje znaku, napravo pokračuje potom hlavní trasa prohlídky. Zde následují za sebou jednotlivé sekce, kde se bude prezentovat historie a současnost pomocí fotografií (na stole a přilehlé zdi), a zároveň se zde budou prolínat další tematické vrstvy výstavy – např. hasičství, zemědělství, těžba rudy apod. Tuto část výstavy navrhujeme osvětlit jak přirozeným, tak umělým světlem (využijí se stávající okna). Celou výstavou bude procházet časová osa, která bude nalepena na zeď a bude držet časovou souslednost vystavovaných exponátů a fotografií. Osa ve formě polepů bude procházet taktéž přes vitríny a bude se “větvit” do dalších pater, kde budou vystaveny konkrétní objekty z časového období.

Pro zajištění interaktivity jednotlivých tematických exponátů – panelů – lze využít jednoduchých aplikací, které budou nahrány na dotyková zařízení, kde si návštěvník může zkusit např. vyťukat místní lidovou píseň nebo si porovnat historické se současnými fotografiemi současného Medlova. Tyto panely lze přemisťovat.

Hlavní část expozice se nachází v zadní části, která je nyní propojená v jednu velkou místnost. Do té se vstupuje posledním “průchodem” první části expozice (šířka 1100mm) a otevře se nám velký prostor s výst. vitrínami a hlavním exponátem, který umisťujeme do arkýře. Navrhujeme, aby se současná okna v tomto prostoru zastínila roletami. Celá sekce bude nasvětlena umělým osvětlením. Největší vitríny se mohou uvnitř uspořádat pro vystavování různorodých objektů. V zadní části navrhujme vitríny nižší, zde by byly vystaveny kroniky, listiny a věci, na které je třeba se dívat shora. Okolní stěny se mohou využít k instalaci dalších fotografií, týkající se objektů ve vitrínách nebo volně rozvíjeních nějaké téma.

Zapůjčené exponáty budou pod sklem, které bude mít UV ochranu. Na ty méně cenné a odolnější si bude moci návštěvník sáhnout. Řadíme jednotlivé prostory na hlavní spojovací osu za sebe. Vytvářejí tak určité “tematické panely” vsunuté mezi historii vyprávěnou pomocí fotografií. Jsou to plány, jak myšlenkové, tak také výstavní – obrazové. V hlavním průhledu se na jedné straně objevuje nové okno vybourané do severní fasády a mířící směrem ke kopci Vystříbro, na druhou stranu doporučujeme umístit na osu sochu (např. v obcích obvyklý sv. Jan Nepomucký apod.).

V zadní části expozice, na jejím konci, je umístěn prostor, který je oddělena od hlavní expozice vysokou vitrínou (až do stropu) a zastíněn závěsem, ten po odhrnutí návštěvníka pustí k panelu s dotykovým panelem, kde si může vybrat z nabídky videí (film o Medlovu a další), spustit si ho a v klidu vsedě ho shlédnout. Časová osa zde bude končit současnotí (např. 2011) což je především film o Medlovu, ale také se zde mohou promítat např. videa, která natočili o sobě a své obci děti a místní obyvatelé.

Materiály a osvětlení

Navrhujeme položit novou dřevěnou podlahu v celém muzeu. Podlaha by mohla být z průmyslové mozaiky – tzv. kantovky – což jsou dubové vlysky, které se ručně lepí za sebe a vytvářejí velmi kvalitní, trvanlivou a tvrdou plochu. Výhoda je v tom, že se dá jednou za čas přebrousit a znovu nalakovat. Jako alternativu k tomu navrhujeme litou betonovou stěrku, která však vyžaduje rovný a nesavý podklad – tedy bet. mazaninu (asi 50mm). Výhoda takové podlahy je v její bezudržbovosti a absolutní rovinnosti.

Stěny a stropy navrhujeme vymalovat bílou barvou. Pro schodišťový prostor navrhujeme tmavší barvu pro pruh kolem stupňů, který by schodiště barevně sjednotil a dovolil by zajímavější grafické pojednání časové osy. Ostatní polepy a další grafické vklady by měly mít jednotnou barvu a v nejlepším případě matný povrch.

Sokly a detaily vitrín a další plochy pro vystavování (stoly, panely, sokly apod.) by měly být také řešeny v jednom materiálu (resp. v jedné barvě), navrhujeme spíše levnější materiály deskové s povrchovou úpravou – mořené na šedo nebo na černo (desky OSB, MDF, DTD apod.) Sklo ve vitrínách by mělo být kvalitní, při kvalitním osvětlení není třeba používat antireflexní. Pro speciální prezentaci fotografií, tzv. backlit photogrphy – tzn. podsvícené fotografie, je třeba zajistit kvalitní fólie, tisk i podsvícení. Tato technologie není nejlevnější a proto ji navrhujeme použít pouze na hlavní fotografie (např. obrázky, které budou uvádět nějaký tematický okruh).

Osvětlení se odehraje jednak v samotných vitrínách (led pásky nebo led mřížky schované v kovových panelech), ale hlavní osvětlení bude zavěšeno v podélné ose, reflektory na ní budou přemístitelné a otočné. Počet a parametry se budou odvíjet od konkrétního návrhu vybavení a expozice. Pomocí světel s měnitelnou teplotou bílé (RGB led) lze měnit světelnou atmosféru v jednotlivých částech výstavy.