Projekty

Doubravník: revitalizace areálu zemědělského družstva

Hledáme širší vztahy řešeného území a propojujeme jej jak s náměstím, tak s okolní krajinou pomocí nově definovaných propojek a úprav stávajícího náměstí. Objekt „kravína“ zachováváme a v duchu hospodářské budovy v užitkové zahradě, patřící k původnímu klášteru, mu dáváme nové využití. V přízemí se nachází bydlení seniorů, v patře startovní byty pro mladé, obojí svázané mezi dva společné prostory různého charakteru a využití.

Doubravník je příjemná vesnice, semknutá malebným údolím. Na jejím území se nachází mnoho sakrálních staveb, v čele s monumentálním gotickým kostelem Povýšení svatého Kříže. Obec v současnosti nejvíce formují krajina a řeka. Ty podle nás tvoří největší potenciály městyse, který se vyznačuje dvěma tvářemi: z části má charakter vesnice, ale nechybí zde místa charakteru malého městečka. Jedním z cílů našeho řešení je dát kouzlu Doubravníku vyniknout.

Řešené místo se snažíme vnímat v kontextu obce se zřetelem na její centrum, na které podle nás přímo navazuje. Podobně důležitá je i návaznost na okolní krajinu s řekou. Krom těchto je místo historicky ovlivněno existencí kláštera augustiniánek. Snažíme se duchovní odkaz kláštera aktualizovat a aplikovat do návrhu úprav zahrady a objektů. Věříme i dnes lze čerpat z odkazu míst spojených s klášterem, přestože mnohde právě tento odkaz není přímo patrný. Stávající zemědělský objet nám tak zpřítomňuje užitkovou zahradu kláštera – s tímto odkazem jej tedy zachováváme a jeho hmotu nově využíváme pro aktuální potřeby obce. Do objektu vytváříme funkční zásahy tak, aby se stal další plnohodnotnou vrstvou místa a neevokoval stavbu typu “JZD”. Vždyť i klášterní zahrady sloužily jako užitkové sady s hospodářskými budovami! Mezi seniorským bydlením se startovacími byty vytváříme dva společenské prostory: jeden krytý “reflektář” s krbem, druhý pak otevřený, jakési “impluvium” s vodní nádrží uprostřed. Obě místa jsou průchozí a slouží k setkávání obyvatel mezi sebou i lidmi z venčí – ve spojení se zahradou ticha mohou sloužit i ke společenským akcím. Jak z hlediska hmoty i z pohledu lidského se jedná o kontakt “starého” s mladým. Původní pevný objekt obklopuje a ochraňuje vloženou novou panelovou dřevostavbu. Objekt je funkčně uzavřený směrem k “zahradě klidu” a otevírá se směrem do krajiny, která je přirozeným pokračováním osy centrum města – kostel – zahrada (ticha) a objekt seniorského bydlení.

Problémy

Hlavní komunikace vedoucí přes náměstí a dále kolem řešeného prostoru je nevhodně zvednuta a je vytvořen vysoký násep, který degraduje náměstí i řešené místo kolem kravína. Automobily silnice doslova povyšuje nad ostatní. Silnice nectí přirozenou modelaci terénu, znásilňuje náměstí a způsobuje, že i prostor zahrady ticha není dostatečně klidný. Svoji šířkou pak silnice řidiče provokuje k rychlé jízdě. Podobně nepříjemná je i stopa potoka. Místo malebného potůčku, jehož břehy by umožňovali přístup až k hladině vody, jsme konfrontováni se stokou. Tyto dva příklady vnímáme jako nejproblematičtější úkoly, které by si zasloužily v dlouhodobém měřítku řešení. Problémem v Doubravníku podle našeho názoru není kravín, ale právě degradace přirozeného plynutí krajiny. Při odpočinku na náměstí je občan konfrontován s automobily projíždějícími nad ním, nepříjemný je také pohyb v území stoky. Opět s projíždějícími automobily nad hlavou.  Jako další problém vnímáme skutečnost, že náměstí městyse nepůsobí jako náměstí, ale jako park. V podstatě z žádného místa náměstí není pohled na kostel, který by obzvláště v Doubravníku měl centru města vévodit. Jde o výrazný orientační bod obce i okolní krajiny. Díky stromům na náměstí také není pro příchozí čitelná krajina kolem Doubravníku. Kopce, ohraničující Doubravník, mu dodávají svou specifickou atmosféru. Stejně tak ostatní sakrální stavby nejsou dostatečně zřetelné: je třeba odkrýt i kapli Na Bozince. Považujeme za důležité, aby bylo opět z centra městyse vidět – vykácet lesní porosty, kde se dříve pásly kozy, navrátit louky. Velmi výrazným problémem se jeví nedostatečné urbanistické propojení pro pěší kolem řeky směrem k fotbalovému hřišti a nemožnost projít od nádraží do západní části obce kolem potoku Rakovec.  Veškeré tyto problémy se snažíme návrhem řešit.

Charaktery míst

Městys jsme se snažili rozdělit na jednotlivé části, které mají nebo by měly mít odlišný charakter.

A) Při cestě od severu vnímáme zcela přírodní říční krajinu, která by měla být zachována. V krajině vedeme úzké přírodní pěšiny. Mělo by jít o tiché místo, kde je člověk spojen s přírodou a s tekoucí řekou

B) Severně od kravína by se mělo jednat o krajinu vesnickou – kulturní krajinu s ovocnými stromy a potůčkem. Zde je pohyb lidí a sem se také otevírá objekt kravína, dětské hřiště. Přes toto místo chodí obyvatelé městyse při cestě severně říční krajinou.  

C) Objekt kravína je určen svými obyvateli: seniory v přízemí a startovními byty v patře. Objekt má na obou svých koncích prostory určené obyvatelům i občanům obce: uzavřenou stodolu s krbem sloužící pro kulturní akce celého městysu a otevřenou “rajskou zahradu”.

D) Jižně od objektu vnímáme charakter tiché zahrady, který je svým travnatým prostorem vhodný ke kontemplaci. Stejně funguje i prostor zahrady kolem kostela. Celkově kostel se zahradami utváří sakrální klidné místo.

E) Do tohoto členění také patří severozápadní náměstí, které má městský charakter. Dotýká se úřadu i kostela a je jen částečně zarostlé stromy. Zde je hlavní a důstojný prostor vhodný pro postavení máje a pro různé venkovní aktivity městysu.

F) Mlatová část návsi volně navazuje na část náměstí. Charakter místa je vesničtější a umožňuje posedávání na návsi u kašny a popíjení piva.

Prostupy skrze tyto vrstvy umožňují dvě pěší linie propojující centrum s krajinou. Zajímavější linie vede pěšího z náměstí kolem kostela přes zahradu ticha, kulturní stodolu, kolem kapličky přes řeku dále do říční krajiny.   

Širší urbanistické řešení, nové propojky pro pěší:

Řešené území v okolí kravína nově propojujeme s kapličkou sv. Anny a dále kolem řeky v místě původního náhonu. Cestičku a mostek vedeme přímo naproti kapličce. Vizuálně se má mostek spojit s dveřmi. Z místa od kapličky je velmi hezký výhled směrem na objekt kravína a především na kostel. Díky návratu přirozenosti potoka, návratu rákosů, zrušení (přesunutí) dětského hřiště a jeho plotu, odstranění nevhodně postavené kamenné zdi, která prostor odděluje od nově zpřístupněného potoka a odstranění el. sloupu, bude pohled působit více vesnicky. Bude tak i díky bílému kostelu, bílému kravínu a opravenému starému domku u vody, který by měl být v budoucnu odkoupen a opraven a také bílé faře a celkovému přírodnímu prostředí a nově vysazeným ovocným stromům. Na své původní místo navracíme i mostek a vytváříme jej jako uzavřený (viz jednoduché prostorové zobrazení). Další, podobný, mostek vede dále z ostrůvku směrem k nádraží. Jde podle našeho názoru o důležitou trasu především pro vedení lidí na nádraží ze západní části (okolí potoku Rakovec). Tyto lidi vedeme kolem nově upraveného potoka v řešeném území. Víme, že u nádraží nejsou všechny prostory v majetku městyse, ale i tak si myslíme, že je nutné tuto pěší trasu do budoucna vytvořit. Jde jednak o cestu praktickou ale také o cestu rekreační, kam mohou lidé chodit na procházku.

Další velmi důležitá cesta vede v místě kolem řeky směrem na hřiště. Opět by bylo lépe cestu vést kolem řeky až na hřiště, bohužel se nejedná o pozemky v majetku městyse. Do budoucna by bylo dobré o pozemky usilovat, vytvořit úzký pruh kolem řeky pro pěší. Cesta kolem silnice není zcela příjemná. Případný další mostek by mohl být postaven i v blízkosti hřiště opět z ostrůvku nebo dále proti proudu. Ostrůvek by se potom pravděpodobně stal zajímavým přírodním místem vhodným například na pálení čarodějnic apod. Ostrůvek je ovšem opět soukromý. Urbanistické plánování však musí počítat s desítkami let, kdy se mohou mnohé věci změnit.

Pěší krajinné cesty poblíž nádraží vedeme do malého podchodu pod kolejištěm, díky kterému jsme schopni zelenou přírodní oblast propojit také se severovýchodní částí městysu.

Další důležitá pěší propojka vede kolem řeky od silničního mostu východně. Směřuje kolem tratě k rekreačnímu středisku za železničním tunelem. Momentálně se musí obcházet kolem náměstí. Řeka s přirozeným přírodním korytem je vždy příjemným místem pro procházení či zkrácení cesty. Podobně je i důležitou propojkou nová cesta na Bozinku, která nevede jako dnes k zadní straně kaple, ale jako tomu bývalo dříve, k jejímu vstupu. Ke kapli je možné přicházet po louce. Les je třeba v části vysekat a pěšího vést směrem ke kapli. Propojka, kterou jsme objevili, a která by jistě stála za řešení, je propojka mezi školou a školkou. Směnou pozemků by mohla vzniknout úzká cesta mezi dřevěnými ploty, kde by se mohly pohybovat děti jdoucí na oběd, díky čemuž by nechodili kolem hlavní komunikace.

Celá logika propojení řešené části tedy souvisí se zpřístupněním krajiny, vytvoření přírodních mlatových cestiček, které slouží jednak k rekreačnímu procházení, tak k usnadnění cesty na nádraží. Prostor této říční nivy by měl být přírodním “parkem” městysu.

Řešené území

V řešeném území v okolí kravína vytváříme užitkovou klášterní zahradu, či venkovskou krajinu s ovocnými stromy, přístupným potůčkem a mlatovým povrchem, kde lze zaparkovat a účastnit se různých aktivit. Oblast nám vytváří meziprostor mezi náměstím a říční nivou.

Jak již bylo zmíněno, největší problém – zvednutá silnice a stoka místo potoka – budou do budoucna upraveny. Do doby, než k tomu dojde, bude třeba používat pro automobilové spojení cestu kolem řeky, která by měla být pouze mlatová. Celý prostor je třeba udržet v přírodním charakteru. Mlatová cesta směřuje automobily na severní stranu domu, kde mohou u zdi parkovat. Kolem objektu je několik menších ovocných stromů, které nebudou rušit při pohledu od kapličky sv. Anny směrem na kostel a opravený kravín.

Pozemky kolem řeky doporučujeme do budoucna odkoupit a zahrady odstranit a celý prostor otevřít až k vodě. Objekt domu s kadibudkou doporučujeme zachovat a v budoucnu využít například jako rybářskou klubovnu. Objekt je vyznačen i na historických mapách a velmi dobře prohlubuje směr průhledu ke kapličce. Kolem objektu dříve vedl vodní náhon. Objekt má vhodné měřítko a je ryze venkovský, což dobře působí z pohledu od kapličky. Prostor kolem potoka bude upraven a terén obnoven do původní podoby. Terén bude snížen. Hloubka stoky je nyní předimenzována. Břehy potoka zpřístupní jeho hladinu. Kolem potoka budou vodní rostliny, u potoka budou vysazeny vrby. Dále od řeky se budou nacházet ovocné stromy, kde bude možné si plody utrhnout. Kolem potoka povede mlatová pěšina od mostu k novému mostku.

Ve středu prostoru bude zachováno mlatové místo prorostlé částečně trávou, kde bude možno pořádat aktivity ve spojení s kulturní stodolou. Celý prostor venkovského charakteru se bude volně svažovat směrem k potoku. Zeď a dětské hřiště a stěny potoka budou odstraněny, terén obnoven do přirozené modelace. Dětské hřiště bude přesunuto k nově vyvýšené ploše navazující na kulturní stodolu. Konkrétně do blízkosti malého východního objektu.

Kulturní stodola je zároveň vnitřním společenským prostorem s krbem a zároveň místem, kudy je možno projít do zahrady ticha. Toto propojení navrhujeme alespoň do chvíle, než dojde k zracionálnění vyvýšené silnice západně od kravína a od zahrady ticha. Pokud bude ticho narušováno průchodem lidí, bude zde vždy možnost vrátka i vrata zamknout, což by mělo být v gesci vedení obce. Primárním problémem zahrady ticha je podle nás hlavně hluk od komunikace.

Náměstí

Náměstí nově upravujeme: Přemísťujeme autobusové zastávky na vhodnější místo a to mezi náměstí a objekt kravína. Hlavní silnici navrhujeme navrátit do původní nivelety okolního terénu. Náměstí se bude přirozeně svažovat a silnice již nebude vyvýšena nad náměstím. Cestu na náměstí eliminujeme a vytváříme náměstí celovydlážděné tak, abychom zdůraznili prostor náměstí na úkor parku: prostor náměstí nemůže být parkem. I proto rušíme travnatý porost ve středu pod stromy a vytváříme středový mlatový obdélník. Některé ze stromů odstraňujeme: konkrétně jehličnany a dva stromy kolem sochy v severní části. Nově také rušíme ostrůvky exotické zeleně před východní linií domů. Z tohoto místa je krásný pohled na kostel, který tímto odkrýváme. Na náměstí také odstraňujeme a jinam osazujeme různé informační cedule aj. Taktéž ostrůvky na křižovatce rušíme tak, aby dlažba náměstí byla jednolitou plochou. Hlavní komunikace budou dlážděny většími kostkami a budou tak odlišeny od samotné plochy náměstí. Hlavním přínosem úpravy a jeho ideou je rozdělit náměstí na jakési dva celky a to na severní část u kostela, která má spíše městský charakter a jižní část, která je spíše vesnická se stromy. Doporučujeme dostavět objekt úřadu městyse hmotou se štítem tak, aby objekty byly v jedné frontě na uliční čáře.

Objekt kravína

Objekt původního kravína jsme se rozhodli zachovat a vestavět do něj novostavbu, která bude využívat výhody ochrany starého objektu a nového, technologicky moderního a ekologického objektu. Bytové jednotky jsme umístili do středu mezi vnitřní společenský prostor s krbem a venkovní prostor – rajskou zahradu. V přízemí se nachází bydlení seniorů, v patře pak startovní bydlení pro mladé rodiny s dětmi. Koncepce umožňuje generacím vzájemné potkávání, zároveň však zachovává požadavek na bydlení v dostatečném soukromí. Proto právě do společných prostor vedou obě schodiště z vrchní části bytového domu. Spodní byty seniorů jsme vytvořili tak, že mezi novou dřevěnou stínící stěnou směřující do zahrady ticha jsou soukromé zahrádky. Každý senior má svoji zahrádku na jižní straně objektu poblíž svého obývacího pokoje. Ze severu jsou seniorské pokoje prosklené do společné chodby. Kuchyně je jakousi verandou a místem, kde se mohou senioři navštěvovat. Senioři mají prostor chodby pod kontrolou.

Za místností s krbem, je prostor bytové jednotky přestavěn jako ordinace pro lékaře s čekárnou, nachází se zde toalety, malá prádelna, schodiště s výtahem a technologická místnost. WC jsou přístupná jak z ordinace lékaře, tak z veřejné otevřené chodby, mohou být tedy využívána i při společenských akcích nebo pro návštěvníky parku a zahrady ticha. Prádelna bude fungovat pro pečovatelku, která se stará o seniory, ta zde má možnost praní jejich prádla. Byt pečovatelky a správce objektu se nachází v prvním patře hned u schodiště a výtahu.

Přízemní byt pro seniora je bezbariérový. Vstupuje se z temperované chodby přímo do kuchyně a malého jídelního koutku. Po straně celé dispozice vede chodba, ze které se vstupuje přes prádelnu do koupelny se sprchovým koutem a WC. Chodba je ukončena pokojíkem, kde má senior postel a křesla jako v obývací místnosti. Tato místnost je orientovaná směrem do malé předzahrádky.

Do prvního patra jsme umístili mezonetové startovací byty. Jsou přístupné ze severní temperované chodby. Úsporná dispozice pracuje s prvním patrem, kde je společný obývací pokoj s kuchyní a jídelnou, ložnice s pracovnou, prádelna s koupelnou, sprchovým koutem a WC. Část ložnice je navržena jako pracovna, která má možnost být propojena po odsunutí posuvných dveří s obývacím pokojem. V druhém patře podkroví je umístěn jeden velký prostor dětského pokoje. Dispozice bytu je orientována podélně, tak aby mohlo světlo přicházející z jižní strany svítit celý prostor prvního patra. Na severní straně je vstup a větrací okénko z koupelny. Podkroví dětského pokoje je osvětleno dvěma střešními okny.

Venkovní prostor s impluviem je místo, které je určeno především obyvatelům objektu a slouží k posezení a k hraní dětí. Místo je definováno potkáváním se obyvatel, zde spolu prohodí několik slov, děti si zde mohou hrát v impluviu smočit nohy apod. V místě jsme také umístili malé dílničky, které mohou obyvatelé využívat. Místo by mělo být živé a senioři by měli stejně jako na zahrádkách prostor vyplnit květináči s rostlinstvem. K využívání by měl napomoci intimní i charakter prostoru. V navazující části se nachází sklepy pro byty v patře, zde mají také možnost parkovat kola.

Vnitřní společný prostor slouží jednak obyvatelům domu, tak i obci. Prostor kulturní stodoly je místnost otevřená až do krovu, která je vytápěna pouze velkým krbem. Prostor by měl sloužit pro pořádání kulturních akcí jako hraní divadla, promítání filmů, a další akce celovesnického charakteru. Prostor se dá otevřít do všech tří směrů. Pokud se tedy stane, že při hodech prší, prostor je otevřen směrem ke kostelu a náměstí. Použití je velmi variabilní a díky tomu, že je prostor nevytápěný. Vytápěný je pouze krbem nezatěžuje rozpočet městyse.