Projekty

Roudnice nad Labem: Smuteční síň

Idea a celkové řešení umístění stavby v území

Koncept a idea rozlučkové síně a prostoru, který ji obklopuje je založen na mottu: „Celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti.“

Smrt může být v závislosti na světonázoru posuzujícího ukončením života nebo jeho proměnou. Pohled na smrt se liší jak dobově, tak teritoriálně, v závislosti na výchově, víře i životní filozofii každého jedince. V naší moderní společnosti je smrt do značné míry tabuizována a vytěsňována, zpravidla chápána tragicky a očekávána s obavami. Chtěli bychom zmenšit obavy a strach ze smrti, kterou dneska lidé cítí. Je to část našeho života, doby která čeká každého z nás. Nejlepší přístup jak se se smrtí vyrovnat je, přestat ji vytěsňovat a naopak být s ní konfrontován. Koncept cesty je založen na cestě člověka životem, kdy na konci je pokaždé smrt. Dá se říci, že: „Všichni hledají smysl života, ale nikdo nehledá smysl smrti“. Jako pohřeb se označuje rituál posledního rozloučení se zemřelým člověkem, symbolické vymezení jeho odchodu ze společnosti. Tělu zemřelého přísluší úcta. Tyto představy se vyjadřují také v pohřebním obřadu. Z psychologického hlediska je pohřeb velice důležitou součástí loučení se zemřelou osobou. Samotné vyrovnávání se se smrtí milované osoby se dělí do čtyř fází, kdy na začátku je uvědomění si, že osoba už tu není, uvědomění si toho co se stalo. A na konci je fáze, kdy na osobu začneme zapomínat. Z psychologického hlediska je nutné, aby si člověk prošel všemi fázemi. Pokud by nechtěl nějakou fázi přijmout, může to mít na jeho psychiku velké následky. Např.: případy, kdy lidé nejsou schopni přijmout smrt osoby a pak sami upadají do depresí a dalších psychických nemocí. Koncipování rozlučkové síně a jejího okolí bychom chtěli tomuto procesu napomáhat. Hlavní přímá cesta, která začíná u vstupu na pozemek a končí za rozlučkovou síní má znázorňovat cestu člověka životem, která zároveň pořád směřuje na konec k okamžiku smrti.

Cesta je lemována vysokými zdmi, které procházejícímu člověku nedovolují jiný pohled než nahoru na nebe. Zároveň je cesta lemována alejí stromů. Koruny stromů částečně kryjí cestu a vytvářejí zelení krytý koridor. Je to však pořád cesta ne chodba. Novou hlavní cestu křiž další cesty. Tyto křížící cesty vycházejí z historie hřbitova. Navazují na původní cesty, které již na starém hřbitově existují. Osy cest nového hřbitova jsou směrovány podle os starého hřbitova. Tímto napojením na již existující klasické hřbitovní cesty dochází k propojení starého a nového hřbitova v jeden celek.Cesty jsou schválně vedeny přímo, tak aby umožňovaly průhledy skrze celý komplex hřbitova.

Hlavní vjezd a vchod na pozemek a k rozlučkové síni je umístěn na ose k hlavní bráně židovského hřbitova. Koncept celkového řešení území je založen na vytvoření hlavní cesty směřující k rozlučkové síni na jejím konci a obnovení tradičního obřadu loučení pozůstalých ze zemřelým. Dá se říci, že samotná cesta je už součástí rozlučkové síně a obřadu. Důvod pro umístění síně do zadní části pozemku je fakt, že než dojde k samotnému obřadu rozloučení, musí si pozůstalí projít cestou, která by jim měla pomoci se vyrovnat se ztrátou zemřelé osoby. Idea tkví v odpoutání se od mrtvého člověka a začlenění se do světa živých. Pohřební rituál je veřejným, tradičním a symbolickým prostředkem jak vyjádřit svou víru, myšlenky a pocity týkající se smrti někoho, koho jsme měli rádi.

Na tomto místě se setkávají dva rozdílné světy. Svět živých a mrtvých.Proto je pozemek pro smuteční síň rozdělen na dvě strany. Na jedné obřadní síň, na druhé hřbitov. Objekt a okolí rozlučkové síně není určen jen pro obřad, ale i pro celý původní  hřbitov. Člověk jdoucí po cestě k rozlučkové síni by měl zažívat různé pocity zprostředkované různými průhledy: na hřbitov nebo do zahrady, na louku, do místnosti promítání (připomenutí obrazu a života zesnulého, zážitků s ním prožitých, …), do krajiny (uvědomění si okolního světa), … . Na konci této cesty se úzká chodba poskytující jen pohled směrem nahoru mění na sloupovou síň. Tato síň je koncipována jako protiklad chodby, její prostor je nízký a široký. Prostor je uzpůsoben pro širokoúhlý pohled do krajiny. Vytvořením prostor s různým charakterem nám šlo o to, aby si člověk uvědomil změnu, to že vchází do síně.

b) architektonické řešení stavby

Vstup na pozemek je umístěn na konci aleje vedoucí ke starému hřbitovu protínající se s osou židovského hřbitova. Půdorys má tvar obdélníku uzavřeného betonovou zdí. Výrazný centrální prvek přímé vedoucí cesty propojuje všechny provozy hřbitovního areálu. Na jednoduché provedení „cesty pozůstalých“ navazují „cesty mrtvého“, oba provozy jsou funkčně odděleny, ale zároveň se v sobě kříží a proplétají se. Vnitřní část hlavní cesty je tvořena dvěma betonovými bloky (stěnami). Hlavní vstupy zvýrazňuje plátkové zlato. Křížící se a vodorovné cesty zdůrazňuje plátkové zlato a také červená nebo modrá barva na hranách betonových zdí. Chodba dělí pozemek na 2 části: smuteční síň a provozy s tím spojené a louku, rozptylovou louku pro potřeby hřbitova. Předpokládáme, že se hřbitov bude moci rozrůst na tuto část, až do prostorů vymezených novými zdmi.

Z hlavního vstupu je vchod na hlavní cestu pro pěší a zároveň vjezd na parkoviště pro hřbitov a smuteční síň, 52 míst a 1 stání pro autobus. Parkoviště je koncipováno jako hlavní ulice rozdělena uprostřed stromy. Stání je kolmo podél stěn. Do areálu parkoviště zasahuje menší objekt. Je to místnost pro promítání fotografie zemřelého z prostoru cesty, která zabírá přesně jedno parkovací stání… . Na východní straně parkoviště je uprostřed křížení cest vchod. Odtud se lidé můžou vydat buď po hlavní cestě směrem k rozlučkové síni, nebo cestou kolem louky na starý hřbitov. Parkování je umístěno na začátku, aby na něj měli přístup všichni návštěvníci hřbitova. Plocha parkoviště je pokryta pískem. Parkovací stání budou vyznačena kovovými značkami usazenými do písku. Parkoviště je ze strany pole a aleje obehnáno betonovou zdí vysokou 2,2 m bedněnou z balíků slámy (viz. technická zpráva). Ze strany smuteční síně a hlavní cesty je také zeď, avšak vyšší, má 3,6m. Na konci stávající aleje, mezi novou zdí rozlučkové síně a polem vede písková cesta pro pohřební auto. Auto s rakví má samostatný příjezd k obslužnému dvoru smuteční síně.

Z křížení chodeb na parkovišti se vydáme po hlavní cestě k rozlučkové síni. Povrch hlavní cesty je také tvořen pískem. Písek má jemnou zrnitost, ne však moc, aby při dešti nevytvářel bahno. Stěny hlavní cesty jsou vysoké 3,6 m a jsou ze železobetonu bedněného do balíků slámy (viz technická zpráva). Chodba je dostatečně vysoká a poskytuje procházejícím pouze pohled nahoru na nebe a do koruny stromů. Hlavní cesty lemuje alej stromů vysazené za zdí. Zeď bude koncipována tak, aby kořeny stromů nepoškodily její základ. Další křížení cest: nalevo pohled do promítací místnosti. Napravo průhled na rozptylovou loučku a starý hřbitov. Průhledové osy celým hřbitovem a cesty jsou zachovány. Promítací místnost je z betonu, vevnitř boční plochy z černého betonu a čelní plocha s bílou plochou pro promítání. Místo pro uložení dataprojektoru bude skryté ve stropě, tak aby nedošlo k jeho poškození. Budou se zde promítat fotografie nebo videa, atd. Vnější povrch promítací místnosti bude z broušeného betonu pokrytého plátkovým zlatem. Bude působit jako zlatý objekt. Průchod na rozptylovou loučku vpravo je řešen jako místo pro sezení na úrovni země a místo pro umístění svíček, popřípadě květin. Od vertikální hrany stěny na křížení vedou tři schody dolů. Navazují na úzký chodník končící deskou. Konstrukce a schody s deskou budou z betonu. Výškový rozdíl vytváří terénní zlom, na který je možno se posadit. Je to symbol, že lidé jsou na úrovni těch rozptýlených na loučce… jsou jim blíže.

Od druhého křížení k třetímu je hlavni cesta na pravé straně přerušena velkými otvory. Ty jsou určeny pro výhled na rozptylovou loučku a pro zastavení se na cestě a posezení ve výklenku zdi. Třetí křížení na hlavní cestě. Vlevo vede písková cesta směřující na pole k bráně sloužící k rozptylu popela do krajiny. Vzniká tady nová možnost pohřbu. Brána je symbol. Jako rozhraní mezi dvěma světy. Stojí u stromu. Vpravo na křížení vede slepá písková cesta na rozptylovou loučku ukončené betonovým monolitem určeným pro odkládaní svíček a květin.

Mezi třetím a čtvrtým křížením jsou na levé straně dřevěné dveře výšky 2,2 m vedoucí do zahrady. Pro návštěvníka hřbitova zůstávají zavřené, otevírají
se pouze při smutečním obřadu a vedou do zahrady. Na konci zahrady stojí místnost pro nejbližší pozůstalé, místnost pro domluvení průběhu pohřebního obřadu a pro důstojné předávání urny (letní, zimní provoz). Tuto místnost lze využívat za příznivého počasí jako venkovní prostor pro menší rozlučkové obřady, 10 – 15 osob (letní provoz). Je zde možné umístit katafalk pro rakev. Místnost je z černého leštěného monolitického betonu jak na povrchu tak i uvnitř. K objektu vede pískové cesta. Povrch podlahy v objektu je také písek. Vchod je tvořen dřevěnými dvoukřídlými dveřmi, které se po příchodu celé otevřou. Hned u vchodu jsou umístěny dvě lavice z monolitického betonu naproti sobě. Povrch lavice bude pokryt dřevem, pro pohodlné sezení. Na konci prostoru je na celou šířku úzký otvor směřující do krajiny. Přichází jím do místnosti úzký pruh světla, není krytý sklem a hrany jsou vybarveny červenou urnou. Čelní stěna je prohnutá do oblouku a vytváří výklenek, prostor malé síně se tak směřuje. Na osu „výklenku“ je postaven podstavec s urnou nebo rakev. Čtvrté křížení: nalevo vede cesta na WC pro celý hřbitov, napravo vede cesta kolem rozptylové loučky na starý hřbitov.Za tímto křížením ústí do hlavní chodby dveře sloužící jako vstup pro zaměstnance. Zaměstnanci obsluhující síň přichází z centrální cesty na obslužný dvůr. Ten je přístupný jen pro ně. Na obslužném dvoře je místo pro parkování dvou aut, hlavní vchod do zázemí síně a do přípravny zemřelých. Kde jsou mrazící boxy. Přípravné prostory mají vlastní vjezd. Je zde dostatečná plocha pro výkladku a nákladky pohřebních vozů, z kterého je přístupný chlazený sklad zemřelých s návazností na přípravnu zemřelých. Přípravna zemřelých navazuje na rozlučkovou síň. Zázemí pro personál je v zadní části prostoru, kde je umístěna šatna s toaletou a sprchovým koutem, úklidová komora pro zázemí a administrativní kancelář se samostatným vchodem. Prostor uzavírá kovová brána. Když pokračujeme hlavní cestou, otevírá se nám pohled na sloupovou síň. Nalevo vidíme řadu sloupů a stromů a napravo vodní prvek z leštěného betonu. Přesně nad pátým křížením cest je na sloupech umístěna zvonice. Malý zvon je zavěšen ve zvonici. Zvonice nemá strop, umožňuje průhled na oblohu. Zajímavý pohled „komínem“. Zvonice je z monolitického černého leštěného železobetonu.

Vnitřní stěny je  vyzlacena. Zvuk ze zvonu je z uzavřeného prostoru směrován dvěma hlavními směry, odkud odcházejí pozůstalí po obřadu. A to hlavní cestou zpět k východu nebo křižující cestou směrem ke starému hřbitovu. Sloupová síň je tvořena sloupy v rastru. První řada sloupů od hlavní cesty je tvořena stromy, druhá až čtvrtá řada je tvořena pouze kmeny stromů podpírajícími stropní konstrukci. Důvod proč jsme použili jako nosnou konstrukci stropu neočištěné a surové kmeny je ten, abychom vytvořili kontrast mezi živým stromem a stromem (stavebním materiálem) použitém pro podporu stropu. Symbol života a symbol smrti. Mezi sloupy stojící ve třetí řadě jsou vloženy dřevěné dvoukřídlé dveře. Za dveřmi se už rozprostírá samotný prostor rozlučkové síně o kapacitě 60 sedících v lavicích po 3 řadách po levé a pravé straně síně a plochy pro stání. Interiér je osvětlen v přední části rozlučkové síně podlouhlým otvorem, který se po smutečním obřadu zcela otevře výhledem do krajiny. Prostor je však uzavíratelný s možností změny velikosti sálu. Dřevěné dveře jsou zavěšeny na pantech zapuštěných v dřevěných sloupech. V přední části je umístěn katafalk, s prostorem pro uložení věnců a po levé straně prostor pro řečníka. Rozlučková síň je zároveň místnost pro vystavení rakve, v době kdy bude síň uzavřena. Strop síně je mírně zaklenutý, tvořen monolitickým leštěným železobetonem pokrytým plátkovým zlatem. Tento strop bude odrážet místnost pod sebou a odraz bude díky zaklenutí mírně deformovaný. Povrch stěn v síni bude stejný jako stěny na cestě a to monolitický železobeton vylívaný do bednění ze slámy (viz technická zpráva). Podlaha síně, stejně jako podlaha vstupní části a sloupové síně bude písková. Velký otvor otevírající se na celou šířku rozlučkové síně nebude oddělen sklem. Jde o základní charakteristiku prostoru. Kdy se při otevření tedy loučení se zemřelým člověk stává součástí krajiny, dochází k jeho propojení a také ke změně vnímání i díky čerstvé změně klimatu. Jde o jakési očištění “vyvětrání“. Prostor síně bude vytápěn jen při obřadu. Lavice budou temperovány, takže okolní prostor může být chladnější, účastnící pohřbu budou mít ale pocit tepla. (vychází se z logiky historie pohřbívání, kdy do 9 stol. Nevadil chlad. Zároveň bude prostor přirozeně větraný, nebude potřeba drahá klimatizaci pro síň. Předpokládá se jen koupě speciálního stroje na čištění nebo výměnu písku. Dřevěné vrata zakrývající pohled do krajiny budou zvenku zavěšeny na pojezdových kolejnicích. Do smuteční síně na levé straně vedou přímé dveře z přípravny zemřelých. Odtud se přiveze nebožtík na katafalku. Místnost bude osvícena umělými svítidly samostatně stojícími v prostoru a přemístitelnými.

Když vyjdeme ze smuteční síně zpět na hlavní cestu a pokračujeme dál směrem do pole, je cesta lemována alejí stromů. V zadní části linie se alej rozrůstá do zahrady. Stromy jsou zde symetricky řazeny stejně jako dřevěné sloupy a stromy v předprostoru rozlučkové síně. Vnitřní prostor zahrady je tak chráněn a oddělen od ostatního prostoru. Stromy (duby, buky, lípy) zde budou vysázeny v hustém rastru a vytvoří hustý les, který dá do spodní části proniknout jen velmi malému množství světla. Příjemný prostor lesa by měl symbolizovat ráj… pomyslné místo, kam bychom chtěli, aby se naše duše dostala po smrti. Návštěvníci hřbitova mají možnost procházet chodbami, jen dveře do síně budou zavřené. Druhá část pozemku určena pro louku a později pro vytvoření hrobů nebo kolumbárií je rozdělena na menší a intimnější části s dvěma vodními prvky. Uprostřed byla rozšířena rozptylová loučka, která se nyní stala centrem nového hřbitova. Nové cesty navazují na původní a jsou podpořeny vysázením alejí stromů (lípy a duby, buky). Na rozptylové loučce je několik nových prvků, které určují pohyb lidí nebo slouží k sezení, položení květin a svíček. Zeleň v socialistické části hřbitova bude vykácena. Netradiční druhy pro tuto oblast budou nahrazeny tradičními.

c) specifické části zvoleného řešení

Průběh obřadu loučení: obřad loučení začíná samotným příjezdem pozůstalých na parkoviště. Odtud vcházejí na cestu, kde je již vítá obřadník, který jim kondoluje a jde s nimi směrem k obřadní síni. Obřadník je celým obřadem doprovází. Po cestě procházejí kolem výklenku na promítání. Zde je možné promítat fotografie zesnulého viz. podmínky. Poté společně postupují dále. Na dalším křížení cesta poskytuje výhledy do vzdálené krajiny skrze bránu a na rozptylovou louku a na hřbitov. Zde si pozůstalí uvědomí, kde se nachází. Vysoké stěny lemované stromy, je však vedou dál. Obřadník spolu s nejbližšími příbuznými vstupuje skrze dveře do zahrady s objektem uprostřed. Tato stavba v zahradě slouží pro hovor obřadníka s nejbližšími pozůstalými ohledně průběhu obřadu. Během krátké chvíle zde proběhne rozhovor o nezbytných náležitostech týkajících se obřadu, pokud nebyly řešeny v předchozích dnech. Zde sedí naproti sobě, na lavicích v uzavřeném nebo v létě otevřeném prostoru malé síně. Záměrně se tedy nejedná o kancelář ale o malou síň s lavicemi naproti sobě. Spolu s obřadníkem se poté vracejí na hlavní cestu a pokračují dále k síni. Na konci cesty se vysoké stěny rozpadají na sloupovou síň. Nejbližší pozůstalí procházejí skrze sloupovou síň a řadu otevřených dveří.  Kolem řady lavic středovou uličkou přistupují k rakvi. Zde se loučí s mrtvým. Pokud budou chtít soukromé loučení, obřadník za nimi zavírá dveře v sloupové síni. Smuteční síň slouží tedy i jako místnost pro vystavení rakve a to z důvodu transparentnosti vzhledem k pozůstalým. Katafalk je možné snížit. Po rozloučení nejbližších obřadník otevírá dveře. Dovnitř pouští smuteční hosty, kteří čekají v krytém prostoru sloupové síně. Usedají do lavic. Sedí čelem k rakvi, položené na zvýšeném  katafalku. Jejich pohled je směrován k rakvi, za ní je ponechán průhled do krajiny v šířce cesty. Světlo z venku svítí otvorem dovnitř síně. Pruh ostrého světla osvětluje rakev a prostor kolem ní. Pozůstalí sedí v síni, která má temnější atmosféru. V síni panuje divadelní atmosféra. Hlavní „opona“ dřevěná vrata, jsou skoro zavřená. K řečnickému stolečku přichází obřadník a uvádí celý obřad. Strop nad hlavami pozůstalých je mírně zaklenutý a pokrytý lesklým plátkovým zlatem. Působí jako velká plocha, která odráží to co se děje pod ní, ale vzhledem k tomu, že je zaklenutá, vše mírně zkresluje. Na konci obřadu obřadník s dalším zaměstnancem otevírají velká dřevěná vrata. Tím se prostor síně osvětlí jasným světlem a dojde k proměně atmosféry. (v létě je možná i opačný postup, tedy příchod do otevřené síně a po odjezdu pohřebního vozu naopak uzavření výhledu do krajiny. Záleží na pozůstalých.) Rakev stojí v síni a za ní se rozprostírá krásná krajina Českého středohoří. U síně stojí zaparkované pohřební auto. Při otevření opony je vidět. Nechceme nakládání rakve skrývat před pozůstalými. Rakev je z katafalku odnášena nebo odvážena (vysune se vozík) k autu, které stojí na pískové cestě. Pozůstalí mají možnost vidět a pozorovat nakládání rakve a odjezd auta. Tento moment je podle nás velice důležitý. Chceme, aby pozůstalí věděli kam a jak je rakev odnášena a odvážena. Důležité je to, aby se žádná část obřadu neskrývala. Pozůstalí se lépe a rychle sžijí s realitou, že „…“ je opravdu mrtev. Nic se neskrývá, ukazuje se pouze celá realita. Z katafalku je také možné rakev přímou cestou odnést na hřbitov. Po odjezdu automobilu obřadník kondoluje a odchází na křižovatku cest, kde ručně zvoní na zvon. Což je historicky převzato z obřadu v dřívější době. Obřad tímto nadobro končí a pozůstalí odcházejí cestou směrem k automobilu nebo cestou přes hřbitov Průběh obřadu předání urny. V areálu smuteční sině je objekt pro předání urny (stejný jako při řešení náležitostí před obřadem loučení). Myslíme si, že obřad předávání urny pozůstalým je stejně důležitý a někdy i více náročnější než samotné loučení. Proto jsme do zahrady navrhli samostatný objekt. Intimní prostor, kde by měl obřadník předat nejbližším pozůstalým urnu s popelem. Dvě lavice naproti sobě vedoucí k podstavci s urnou a za ní úzký a vysoký průhled do krajiny. Tato místnost se může využívat i pro menší obřady rozloučení, více komorní pro max. 10 pozůstalých. Tento obřad by měl mít charakter malého objektu usazeného v zahradě. Pozůstalí by pak byli nejen v místnosti, ale i v zahradě.

Konstrukční řešení_stavební materiál

Technologie stavění a materiál celého areálu rozlučkové sině je záměrně navržen jako velice levný a na provádění nenáročný. Chceme tím kompenzovat rozlehlost areálu.

Použité materiály: Na obvodové zdi, které nemají žádnou speciální funkci jsme použili monolitický železobeton s příměsí popele odlívaný do bednění
vyskládaného z balíků slámy. Hrany zdí budou bedněny dřevěnými prkny a po odlití vybroušeny a vyzlaceny. Balíky slámy jsme použili díky dostupnosti materiálu a jeho ceně. Levný materiál, který můžeme vzít rovnou ze sousedního pole. Po vylití betonu do bednění a po dostatečném vytvrdnutí bude bednění spáleno. Symbol spálení zdi se spojuje se symbolikou pohřbu žehem. Po spálení v obou případech vždy vzniká popel. Obřad je podobný. Další typ betonu je železobeton litý do dřevěného bednění. Po vytvrdnutí bude bednění odstraněno normálním způsobem. Tento povrch zdi se objevuje tam, kde je potřeba a z hlediska provozu je nutné mít hladký povrch zdi.Na hladký beton vylitý do dřevěného bednění bude na určitých místech po vybroušení aplikováno plátkové zlato. Toto řešení povrchu je navrženo pro důležité plochy např. strop rozlučkové síně, vnitřní stěnu malé síně.… Na určité důležité objekty jako zvonice bude použit monolitický beton leštěný černý. Na vodorovných površích, plochách komunikací bude položen písek. Písek bude dostatečné frakce, aby při dešti nevznikalo bláto, ale aby se voda vsakovala do pozemku. Doplňky jako brána na parkoviště, zvon, zábradlí budou provedeny z mosazi. Dveře vedoucí z hlavní cesty budou dřevěné. Ostatní dveře budou taky dřevěné. Bude použito dřevo světlého charakteru odolné proti vnějším podmínkám z místních zdrojů. Konstrukce zdí: jednoduché zdi lemující cesty,  jsou vysoké od 2,2m do 3,6m. Zdi dlouhé více než 25m bez přerušení budou dilatované podle norem. Základy budou provedeny tak, aby je nemohly porušit blízko rostoucí kořeny stromů. Zdi budou mít tloušťku cca 200 mm a podle toho bude pro ně statikem navržena ocelová výztuž. Boční hrany budou buď vyzlaceny nebo přebarveny červenou nebo modrou barvou. Konstrukce zázemí zaměstnanců a wc pro hřbitov: Tyto prostory jsou malé objekty navrženy jako jednopatrové bez suterénu, posazeny na jednoduchých základech. Konstrukce bude provedena z monolitického betonu.Konstrukce rozlučkové síně: obvodová konstrukce z betonu bedněného do slámy. Sloupy podpírající část síně jsou dřevěné kmeny, nijak neopracované. Strop je  jedné strany nesen dřevěnými sloupy, po obvodu stěnami z betonu a v části bez sloupů má strop dostatečnou tloušťku pro překonání vzdálenosti 22 m.