Roudnice nad Labem – rozlučková síň

Jako pohřeb se označuje rituál posledního rozloučení se zemřelým člověkem, symbolické vymezení jeho odchodu ze společnosti. Tělu zemřelého přísluší úcta. Tyto představy se vyjadřují také v pohřebním obřadu. Z psychologického hlediska je pohřeb velice důležitou součástí loučení se zemřelou osobou.

Samotné vyrovnávání se se smrtí milované osoby se dělí do čtyř fází, kdy na začátku je uvědomění si, že osoba už tu není, uvědomění si toho co se stalo. A na konci je fáze, kdy na osobu začneme zapomínat. Z psychologického hlediska je nutné, aby si člověk prošel všemi fázemi. Pokud by nechtěl nějakou fázi přijmout, může to mít na jedo psychiku velké následky. Např.: případy, kdy lidé nejsou schopni přijmout smrt osoby a pak sami upadají do depresí a dalších psychických nemocí. Koncipování rozlučkové síně a jejího okolí bychom chtěli tomuto procesu napomáhat.

Hlavní přímá cesta, která začíná u vstupu na pozemek a končí za rozlučkovou síní má znázorňovat cestu člověka životem, která zároveň pořád směřuje na konec k okamžiku smrti.

Cesta je lemována vysokými zdmi, které procházejícímu člověku nedovolují jiný pohled než nahoru na nebe. Zároveň je cesta lemována alejí stromů. Koruny stromů částečně kryjí cestu a vytvářejí zelení krytý koridor. Je to však pořád cesta ne chodba. Novou hlavní cestu křiž další cesty. Tyto křížící cesty vycházejí z historie hřbitova. Navazují na původní cesty, které již na starém hřbitově existují. Osy cest nového hřbitova jsou směrovány podle os starého hřbitova. Tímto napojením na již existující klasické hřbitovní cesty dochází k propojení starého a nového hřbitova v jeden celek.Cesty jsou schválně vedeny přímo, tak aby umožňovaly průhledy skrze celý komplex hřbitova. Hlavní vjezd a vchod na pozemek a k rozlučkové síni je umístěn na ose k hlavní bráně židovského hřbitova. Koncept celkového řešení území je založen na vytvoření hlavní cesty směřující k rozlučkové síni na jejím konci a obnovení tradičního obřadu loučení pozůstalých ze zemřelým. Dá se říci, že samotná cesta je už součástí rozlučkové síně a obřadu. Důvod pro umístění síně do zadní části pozemku je fakt, že než dojde k samotnému obřadu rozloučení, musí si pozůstalí projít cestou, která by jim měla pomoci se vyrovnat se ztrátou zemřelé osoby. Idea tkví v odpoutání se od mrtvého člověka a začlenění se do světa živých. Pohřební rituál je veřejným, tradičním a symbolickým prostředkem jak vyjádřit svou víru, myšlenky a pocity týkající se smrti někoho, koho jsme měli rádi.

Na tomto místě se setkávají dva rozdílné světy. Svět živých a mrtvých.Proto je pozemek pro smuteční síň rozdělen na dvě strany. Na jedné obřadní síň, na druhé hřbitov. Objekt a okolí rozlučkové síně není určen jen pro obřad, ale i pro celý půvoní hřbitov. Člověk jdoucí po cestě k rozlučkové síni by měl zažívat různé pocity zprostředkované různými průhledy: na hřbitov nebo do zahrady, na louku, do místnosti promítání (připomenutí obrazu a života zesnulého, zážitků s ním prožitých, …), do krajiny (uvědomění si okolního světa), … . Na konci této cesty se úzká chodba poskytující jen pohled směrem nahoru mění na sloupovou síň. Tato síň je koncipována jako protiklad chodby, její prostor je nízký a široký. Prostor je uzpůsoben pro širokoúhlý pohled do krajiny. Vytvořením prostor s různým charakterem nám šlo o to, aby si člověk uvědomil změnu, to že vchází do síně.

Vstup na pozemek je umístěn na konci aleje vedoucí ke starému hřbitovu protínající se s osou židovského hřbitova. Půdorys má tvar obdélníku uzavřeného betonovou zdí. Výrazný centrální prvek přímé vedoucí cesty propojuje všechny provozy hřbitovního areálu. Na jednoduché provedení „cesty pozůstalých“ navazují „cesty mrtvého“, oba provozy jsou funkčně odděleny, ale zároveň se v sobě kříží a proplétají se. Vnitřní část hlavní cesty je tvořena dvěma betonovými bloky (stěnami). Hlavní vstupy zvýrazňuje plátkové zlato. Křížící se a vodorovné cesty zdůrazňuje plátkové zlato a také červená nebo modrá barva na hranách betonových zdí. Chodba dělí pozemek na 2 části: smuteční síň a provozy s tím spojené a louku, rozptylovou louku pro potřeby hřbitova. Předpokládáme, že se hřbitov bude moci rozrůst na tuto část, až do prostorů vymezených novými zdmi.

Z hlavního vstupu je vchod na hlavní cestu pro pěší a zároveň vjezd na parkoviště pro hřbitov a smuteční síň, 52 míst a 1 stání pro autobus. Parkoviště je koncipováno jako hlavní ulice rozdělena uprostřed stromy. Stání je kolmo podél stěn. Do areálu parkoviště zasahuje menší objekt. Je to místnost pro promítání fotografie zemřelého z prostoru cesty, která zabírá přesně jedno parkovací stání… . Na východní straně parkoviště je uprostřed křížení cest vchod. Odtud se lidé můžou vydat buď po hlavní cestě směrem k rozlučkové síni, nebo cestou kolem louky na starý hřbitov. Parkování je umístěno na začátku, aby na něj měli přístup všichni návštěvníci hřbitova. Plocha parkoviště je pokryta pískem. Parkovací stání budou vyznačena kovovými značkami usazenými do písku. Parkoviště je ze strany pole a aleje obehnáno betonovou zdí vysokou 2,2 m bedněnou z balíků slámy (viz. technická zpráva). Ze strany smuteční síně a hlavní cesty je také zeď, avšak vyšší, má 3,6m. Na konci stávající aleje, mezi novou zdí rozlučkové síně a polem vede písková cesta pro pohřební auto. Auto s rakví má samostatný příjezd k obslužnému dvoru smuteční síně.

Z křížení chodeb na parkovišti se vydáme po hlavní cestě k rozlučkové síni. Povrch hlavní cesty je také tvořen pískem. Písek má jemnou zrnitost, ne však moc, aby při dešti nevytvářel bahno. Stěny hlavní cesty jsou vysoké 3,6 m a jsou ze železobetonu bedněného do balíků slámy (viz technická zpráva). Chodba je dostatečně vysoká a poskytuje procházejícím pouze pohled nahoru na nebe a do koruny stromů. Hlavní cesty lemuje alej stromů vysazené za zdí. Zeď bude koncipována tak, aby kořeny stromů nepoškodily její základ. Další křížení cest: nalevo pohled do promítací místnosti. Napravo průhled na rozptylovou loučku a starý hřbitov. Průhledové osy celým hřbitovem a cesty jsou zachovány. Promítací místnost je z betonu, vevnitř boční plochy z černého betonu a čelní plocha s bílou plochou pro promítání. Místo pro uložení dataprojektoru bude skryté ve stropě, tak aby nedošlo k jeho poškození. Budou se zde promítat fotografie nebo videa, atd. Vnější povrch promítací místnosti bude z broušeného betonu pokrytého plátkovým zlatem. Bude působit jako zlatý objekt. Průchod na rozptylovou loučku vpravo je řešen jako místo pro sezení na úrovni země a místo pro umístění svíček, popřípadě květin. Od vertikální hrany stěny na křížení vedou tři schody dolů. Navazují na úzký chodník končící deskou. Konstrukce a schody s deskou budou z betonu. Výškový rozdíl vytváří terénní zlom, na který je možno se posadit. Je to symbol, že lidé jsou na úrovni těch rozptýlených na loučce… jsou jim blíže. Od druhého křížení k třetímu je hlavni cesta na pravé straně přerušena velkými otvory. Ty jsou určeny pro výhled na rozptylovou loučku a pro zastavení se na cestě a posezení ve výklenku zdi. Třetí křížení na hlavní cestě. Vlevo vede písková cesta směřující na pole k bráně sloužící k rozptylu popela do krajiny. Vzniká tady nová možnost pohřbu. Brána je symbol. Jako rozhraní mezi dvěma světy. Stojí u stromu. Vpravo na křížení vede slepá písková cesta na rozptylovou loučku ukončené betonovým monolitem určeným pro odkládaní svíček a květin.