Cheb – dominikánského kláštera

Umístit Základní uměleckou školu do Dominikánského kláštera je pro město Cheb výzvou a jednoznačným krokem správným směrem. Klášter, sám o sobě inspirativní prostor plný podnětů a kultivující ducha (vkus), svým odkazem k dominikánům zapadá do koncepce podpory umění. Velké téma nacházíme ve zdroje energie, která měla po staletí jádro za mohutnými zdmi kláštera a z tohoto nitra, “zevnitř”, pronikala ven. Okolí kláštera tak bylo kultivováno a stejně jako kdysi, tak i dnes budova působí na své okolí, oslovuje kolemjdoucí, inspiruje, táhne svoji tajemností k nahlédnutí a zapojení se.

Využíváme spodní část objektu a měníme jej na kulturní centrum, nekonkurující programu centru Svoboda zaměřenému na masovější publikum. Vytváříme městu otevřený svébytný dům propojený s jeho dalšími kulturními institucemi. Objektu kláštera opět navracíme sounáležitost s klášterním kostelem, umožňujeme vzájemné potkávání uměleckých aktivit a řemesel napříč uměleckými obory, bez ohledu na uměleckou úroveň či věk tvůrců.

Rádi bychom ozdravili klášterní budovu tak, aby se stala iniciátorem obnovy historických tradic místa a jejich současné interpretace, a to v práci se současnými technikami a novými médii, aby byla místem mezioborového setkávání. Vždyť město má na co navazovat: unikátní je Chebská intarzie i tradice výroby hudebních nástrojů ve městě samém a okolí.

Vytváříme malé zásahy ve formě obnovy dvorů, původních okenních otvorů, pročišťujeme dispozice od novodobých nánosů. Vnímáme sílu historické budovy, nové vklady ctí historickou architekturu s důrazem na tradici a řemeslo. Jsou vizuálně patrné, kde to bude možné od původní konstrukce oddělené. Snažíme se o materiálovou střídmost a otevřenost k předpokládaným historický odkryvům.

Dva obnovené dvorky a také obnovené okenní otvory prosvětlují hloubku budovy. Vnikající světlo interiér oživuje a tím mizí tmavé kouty.

Návrh přeměny kláštera spojuje několik společných témat:

Živý dům, kde umění proniká ven a oslovuje kolemjdoucí

Snažíme se, aby návrh co nejvíce dával tušit děje uvnitř budovy, aby se stal nedílnou součástí kultury Chebu. Úpravy umožňují přesun aktivit pokud možno ven a zároveň zprostředkovávají prostory kláštera svému okolí, městu pro jeho kulturní aktivity.

Rozšiřujeme kulturní prostor na Jánské náměstí, kde vytváříme schodovité hlediště, také do malého náměstí, kde vytváříme taneční parket. Skrze zvukové “uši” vypouštíme hudbu a slovo z objektu ven, inspirujeme kolemjdoucí. Oči projektorů promítají do úzké Dominikánské uličky interaktivní projekce. Jejími autory jsou studenti a umělci, pracující uvnitř. Prostory kolem kláštera pojímáme jako galerii, divadlo, hudební scénu i taneční sál.

Otevřený dům, co láká k návštěvě

Objekt kláštera nežije sám sebou a pro sebe. Zpřístupňujeme suterén pro místní lidi: přetváříme jej na prostor patřící základní umělecké škole a městu zároveň. Kulturní centrum Svoboda ponecháváme pro populární akce a pod klášterem plánujeme bublající kulturně umělecké zázemí Chebu. Napomoci tomu mají tři sály s galerií a uměleckou kavárnou, situovanou do ulice Kamenná. Prostory nezůstávají po skončení vyučování ladem, nabízejí své kapacity za pronájem dalším institucím, což napomůže ekonomice fungování rozlehlého kláštera.

Směrem do Jánského náměstí do průchodu k hlavní budově ZUŠ umísťujeme cukrárnu. Snaha oživit prostor náměstí nás vedla k umístění umělecko-řemeslného inkubátoru, žijícímu aktivitami začínajících umělců, uměleckých řemeslníků, invenčních a kreativních lidí. Může zde pracovat módní návrhářka, fotograf, grafik, šperkařka, historik i teoretik, nebo se scházet začínající hudební skupina.

Propojený klášter

Funkce objektu a jeho možnosti zvětšujeme tím, že jej propojujeme: s kostelem, žáky a učitele ZUŠ propojujeme s umělci z uměleckého inkubátoru a  také s dalšími kulturními a uměleckými institucemi města. Rádi bychom, aby se základní umělecká škola více propojila s ostatními kulturními institucemi města: aby více spolupracovala např. s galerií 4 nebo s divadlem…. Spolupráce může probíhat nejen společnými akcemi institucí ale i lektorskou výpomocí těchto institucí, pořádáním přednášek, workshopů apod.

Umělci z inkubátoru mohou být externími vyučujícími, mohou vnést nové svěží přístupy k výuce. Jistě zajímavé může být pro děti umělce navštívit, nejtalentovanější si s zde mohou domluvit letní brigádu či spolupráci.

Propojení s farním kostelem umožňuje využívat prostor kostela při vybraných akcích: nabízí se výuka hraní na varhany. K tomuto účelu je učebna klavíru propojena s kůrem kostela. Další možností je například velký festival duchovní hudby nebo jarní soustředění základních uměleckých škol. Hudební škola tímto získává další rozměr.

Navázání na tradice kraje

Každé město a instituce svého druhu by měly pracovat s tradicí, rozvíjet ji a zhodnocovat. Vnímáme to za důležité hlavně z důvodu pozitivní identifikace občanů s městem, ve kterém žijí a také návštěvníky – turisty. Karlovy Vary to je porcelán a lázně, Třeboň jsou rybníky či kapr, Příbor to je Sigmund Freud. Co je Cheb? Cheb z pohledu umění a kultury může být identifikován unikátní Chebskou intarzií a výrobou hudebních nástrojů. Vytváříme proto “značku” Chebu. Myslíme si, že každé město musí mít své téma. Něco, čím se může prezentovat, co rozvíjí.

Pojímáme ZUŠ jako jeden ze spouštěčů takového potenciálu. Pracujeme v interieru budovy s novým přístupem k intarzii – novodobou intarzii například vidíme v hledání skrytých tvarů letokruhů řezu dřevem a vytváření, zrcadlení těchto tvarů při skládání dýh a jejich uměleckým zpracováním. Doplňováním, dětským dokreslováním ve stylu Vladimíra Boudníka.

Vklady a nábytek v objektu jen připravujeme pro invenci a řemeslnou zručnost dětí, umělců a kantorů, kteří až během využívání budovy postupně umělecky dotvářejí prostor svými zásahy. Účelem je zapojení dětí a kantorů do finálního ztvárnění ZUŠ.

Nové možnosti ZUŠ

Základní umělecká škola by měla, jak je napsáno v předchozím odstavci, rozvíjet tradiční unikátní postupy místa ale také reagovat na nové tendence v umění, díky čemuž bude schopna oslovovat širší okruh dětí, obzvláště těch starších. Je třeba aby škola reflektovala dnešní dobu. Škola umění, probouzející v dětech schopnosti experimentovat, improvizovat, schopnost vnímat prolínání oborů. Práce s multimédii, s počítačovými interaktivními technikami, videoartem, moderní grafikou apod. Nechceme zanevřít na tradiční techniky, ale umožnit mladým lidem rozvíjet to, co je zajímá, co je oslovuje. To samozřejmě předpokládá kvalitní pedagogy a vizionářské vedení.

Urbanistické  a širší vztahy

Dominikánský klášter leží na hranici historické zástavby nejstarší části města Cheb, svojí čelní zdí komunikuje s ulicí Kamennou spojující náměstí a řeku. Objem kláštera je integrální součástí zástavby, z bloku pak skromně vyčnívá klášterní kostel.

Silně vnímáme jeho polohu “při cestě” a proto navrhujeme propojit Jánské náměstí s panelovým sídlištěm za Ohří novou lávkou tak, aby bylo lidem umožněno “putovat” pěšky do centra města a tím podpořit fungování nově upraveného náměstí a také centra města.

Vztaženo k současnému územnímu plánu a využití “plochy smíšené obytné” návrh odpovídá územnímu plánu města Cheb. Snahou o rozbití jednoúčelové funkce mohutného objektu přidáváním funkcí pro veřejnost podporujeme předpokládané funkční využití daného území.

Jánské náměstí

Jánskému náměstí navracíme jeho historickou hodnotu, jedná se o nejstarší chebské náměstí za hranicemi hradu. Odstraňujeme trávník i jednu břízu, ve městě je zelených ploch dostatek. Náměstí řešíme schodově tak, aby bylo využitelné pro specifické kulturní akce i pro posezení v letních měsících. Navracíme siluetu zaniklého kostela. Jednalo se o druhý nejstarší kostel města! Siluetu, která v místě apsidy vytváří kříž, navrhujeme z ocelových profilů x. Silueta připomíná objem budovy a je situována na ose z centra přes nový most k sídlišti na kopci a dále na trase z ulice Růžová či od hradu směrem k mostu. Vnitřní prostor, podobně jako schodiště, je řešen z dřevěných masivních pražců umožňujících sezení. Prostor náměstí je vydlážděn do jedné roviny, obrubníky odstraňujeme.

Dopravu na náměstí vytěsňujeme na severní a západní stranu. Jižní a východní strana bude určena pouze pro vjezd rezidentů a zásobování. Parkování bude příčné ke komunikaci v jižní a západní části náměstí.

Díky eliminaci dopravy je vstup do ZUŠ propojen s náměstím, siluetou kostela a také se stupňovitým schodištěm i spodním jevištním prostorem. V objektu čp. 123 v průchodu k ZUŠ zřizujeme menší cukrárnu, která může mít stolky i jižně od siluety původního kostelíku a také k tomu uzpůsobenému dvorku ZUŠ.

Snažíme se náměstí oživit doplněním chybějících funkcí a je třeba, aby také v budoucnu bylo podpořeno fungování parteru ostatních domů na náměstí. Na náměstí se musí žít.

Malé náměstí v ulici Úzká

Podobným způsobem pracujeme také s prostorem náměstíčka v ulici Úzká, který byl v minulosti zastavěn. Zde vytváříme taneční parket v místě zbouraného domu. Prostor parketu může být využíván hospodou “U Mnicha”, nebo pro různé druhy vizuálního umění či promítání v centru města. Na štít domu lze promítat, projektor lze umístit na stěnu kostela, jehož stěna taktéž může sloužit jako promítací plocha. Spojení se ZUŠ je umožněno skrze průchod původní místností č. 129. do nádvoří kláštera.

Domníváme se, že ve městě je mnoho prostor, které byly v minulosti zcela nevhodně asanovány, a které si jistě zaslouží upozornění, že na těchto místech stál starý Cheb. Myslíme si, že další chebská krajinná výstava může být právě zaměřena na transformaci dvorků, připomenutí zaniklých struktur například rostlinstvem ale i různými “altány” apod. Vzhledem k tomu, že v podstatě všechny zahrady a dvorky jsou v majetku města, je tento záměr uskutečnitelný.

Dominikánská ulice

Ulice Dominikánská společně s náměstím v ulici Úzká a Jánským náměstím by měla být využívána k působení ZUŠ, umělců v inkubátoru a také farnosti. Působení by mělo probíhat vizuálně a zvukově. Co se týče vizuální stránky, mohlo by se jednat například o projekce do celé plochy chodníku v uličce Dominikánská jak u kostela tak i v blízkosti inkubátoru (např.  interaktivní videoart). Ideou je zapojení kolemjdoucích, podpora zájmu mladých lidí o umění a studium na ZUŠ. Dominikánská ulice by se mohla stát platformou komunikace školy s kolemjdoucí veřejností, jdoucí k nové lávce přes řeku.

Na nově opravené fasády vkládáme objekty tzv. uší. Jedná se o několik objektů, které budou po přiblížení člověka zvučet zvuky z koncertů, ze zkoušek a vůbec děním uvnitř kláštera. Uši jsou několika druhů: některé patří k farnosti, budou odrážet zvuk varhan. Další patří k ZUŠ, které znějí nahrávkami z koncertů. Z dalších může hrát Janáček či Martinů. Uši jsou vhodné také pro mluvené slovo, hudbu v nich lze uzpůsobovat či modifikovat skrze internet a chytré mobily tak, aby plnily svoji funkci v ZUŠ – žít s městem současnou formou. Vždyť kláštery Dominikánů byly vždy centrem vzdělání a umění.

Fasády a historická okna

Fasády jak venkovní tak i vnitřní budou v celém objektu  nabarveny probarvující barvou, která je obvyklá pro historické fasády objektů. (Viz inspirace Kostel sv. Mikuláše na Malé straně v Praze). Barva není stoprocentně kryvá, díky tomu nechá vyznít i nepřesnosti či spodní barevné vrstvě omítky. Barva bude mít mírný okrový nádech.

Z veškerých historických oken a dveří bude odstraněn nátěr a okna a dveře budou opravena případně nahrazena novými replikami. Budou ošetřena fermeží, olejem a voskem.